Drsná škola vychovává z Indů špičkové šéfy
V indické soukromé internátní střední škole Doon, ležící na úpatí Himálaje, se žije spartánsky. Pět set žáků se tu sprchuje ve společné umývárně. V zimě studují v nevytápěných místnostech. Jedí špatnou stravu. Mobily jsou zakázány a návštěvy rodičů se omezují na minimum.
Za 71 let své existence tato škola vychovala množství vynikajících podnikatelů, manažerů i politiků. Dnes však její uniformovaní studenti po absolvování tohoto ústavu míří jinam a výše než dřív: šplhají po kariérním žebříku podniků v USA. Najdeme je ve vrcholovém managementu Citigroup, Merrill Lynch, Raytheon či Goldman Sachs.
Strach ze ztráty bodu trvá
Jedním z absolventů Doonu, kteří nezapomněli na tvrdé zkušenosti, je Vikram Malhotra, šéf newyorské kanceláře poradenské firmy McKinsey. Vzpomíná na bolest, kterou pocítil, když o vlásek nezískal vytoužené sportovní sako, jímž se odměňují nejlepší výsledky v učení i ve sportu. "Představte si 500 kluků oblečených do stejných uniforem. A jedinou cestou, jak tady vyniknout, je získat buď modré sako za sportovní výkony, nebo černé, když jste dobrý ve znalostech," vypráví Malhotra. "Mám setrvalý pocit, že mi vždycky chybí ten jeden potřebný bod a dosud mne to trápí," svěřuje se.
Škola Doon byla založena v roce 1935, kdy začala vychovávat syny prominentních průmyslníků a politiků. Dnes tvoří skoro polovinu žáci, jejichž rodiče vlastní malé obchody. Přijetí provázejí velmi náročné zkoušky.
S výjimkou neděle vstávají studenti v 6,15, pak vyběhnou na ranní dvacetiminutovou vojenskou rozcvičku. Studenti musí provádět i nekvalifikované práce, jako třeba přeřezávat stromy nebo mýt okna, což je pro některé žáky, pocházející z výše postavených rodin, mimo školu naprosto nemyslitelné. Ústav stírá sociální rozdíly studentů, což vysvětluje, proč se mnozí studenti musí vzdát všech materiálních znaků svého bohatství, například luxusních aut či značkových šatů. Nikdo z žáků nesmí mít kromě školou přidělených žádné vlastní peníze. Ti, kteří tohle pravidlo poruší, ztrácejí těch několik málo ceněných privilegií, jako je třeba nedělní návštěva blízkého města.
Klášterní režim nutí k píli
"Klášterní život je jedním z přikázání školy," říká její ředitel Kanti B. Bádžpájí, "a stejné postavení každého žáka má připomínat, že jsou na našem ústavu proto, aby pracovali a podíleli se na aktivitách školy, a ne aby se váleli." Neukáznění žáci jsou podrobování přísným trestům, někdy i fyzickým.
Ještě před třemi čtyřmi roky odcházelo 30 až 35 procent absolventů Doonu na zahraniční vysoké školy, většinou do Spojených států či Británie. Loni to bylo už 50 procent a letos to dokonce bude až 70 procent.
První absolventi Doonu odjížděli za zahraničním univerzitním vzděláním před dvěma desetiletími. Tyto první generace Indů byly v Americe neobyčejně úspěšné, zejména díky výbornému indickému školnímu systému. Absolvent Rádživ Dutta, prezident americké firmy Skype Technologies, tvrdí, že chlapci z Doonu mají přirozený talent pro byznys.
V minulých letech však škola začala narážet na některé problémy. Doktor Kanti Bádžpájí, dřívější univerzitní profesor, který v roce 2003 nastoupil jako nový ředitel školy Doon, poukazuje na to, že ústav se uzavíral příliš do sebe a do svých vlastních soutěží a odměn. Od té doby se klade větší důraz na okolní svět a povzbuzují se debaty o veřejných záležitostech.
