Petr Kamberský: Trojitá zhůvěřilost

Trojitá zhůvěřilost

Nejsnazší cestou k penězům jsou peníze: vylobbovat si zákon, který je někomu sebere a dá je vám. Přesně tohle se právě stalo v českém parlamentu. Včera, na třetí pokus, definitivně prošel zákon, který "mimochodem", dodatečně a nad zákonný rámec pošle peníze klientům padlých bank, a "mimochodem" také téměř miliardu skupině PPF.
Je to snad nejhorší zákon, jaký parlament vypustil z bran. Klienti Union banky a Plzeňské banky už dávno odškodněni byli, přesně v rámci moderního "evropského" zákona. Žádné další peníze jim nepřísluší. Kdyby se přesto zákonodárci usnesli, že máme z daní zaplatit další náhrady všem těm, kteří v hledání nejvyššího úroku nehleděli na finanční zdraví banky, bylo by to hloupé a k vzteku. Ale tím, že dostane náhradu i Česká pojišťovna, navíc za peníze klientů jiných bank, byla hloupost umocněna podvakrát.
Skupina České pojišťovny tehdy vyplatila klienty Kreditní banky ze svého vlastního rozhodnutí. Ústav jí patřil a ztráta pověsti by mohla mít horší následky než odepsané stamilióny. Proč tedy firmu "odškodňovat" za její obchodní politiku? A proč to - skrze fond pojištění vkladů - mají platit ostatní banky?! To bychom mohli mít i zákon o odškodnění klientů Toyoty, když svolává milióny aut kvůli problémům s řízením - opravu by musel platit General Motors a VW Group...
Nastává čas pro prezidenta. Pokud hájí nedotknutelnost vlastnictví, zodpovědnost člověka i firmy za své rozhodnutí, právní stát a volnou soutěž, musí zákon odmítnout. Těžko si představit, že by muž, který správně vetoval zákon o vyvlastnění či o podpoře českého filmu, vlastnoručně podepsal takovouto mravní, právní i ekonomickou zhůvěřilost.
petr.kambersky@economia.cz