Petr Kamberský: Silný muž v úzkých

Silný muž v úzkých

Jiří Paroubek je v úzkých. Musí to být trochu k vzteku, zdi kolem sebe si vystavěl sám. Přesto zůstává silný - pokud udrží jednolitou "blokační stovku" ve sněmovně.
Premiér po volbách definoval, co případné vládě nedovolí: ne rovné dani, ne soukromému kapitálu v důchodovém zabezpečení, ano otevření se Evropě. Dnes odmítá koaliční smlouvu pro "jazyk pokleslé žurnalistiky". Chybí mu "vymezení se k Rusku a Číně", o kterém se čtyřicetistránkové prohlášení jeho vlastního kabinetu ani nezmiňuje. Přiznává tak vlastní argumentační nouzi.
Když text smlouvy nahlédneme skrze premiérovu povolební černou listinu, je zřejmé, že koalice navzdory silným slovům zformulovala dohodu tak, aby - až na výjimky - ČSSD nedráždila. Otevření Evropě je v textu jasné a silné, soukromý kapitál u penzí není, školné také ne... Co tedy socialistům vadí?
Vadí jim půl rovné daně. Potraviny sice nezdraží, ale koalice trvá na stejném zdanění příjmů. A ačkoli vypustila poplatky v ordinacích, chce spíše konkurenční než státní zdravotnictví. Obojí je pro ČSSD z ideologických důvodů nepřijatelné.
Premiérovi protivníci mu většinu trumfů vyrazili z ruky; přesto mu pár silných karet zbývá. Má pravdu v jedné zásadní věci: spolek tří nemá mandát na většinovou vládu. Pokud ale socialisté odmítají předčasné volby i velkou koalici, tak co tedy chtějí?
Koalice udělala téměř maximum, nechce-li přijít na další jednání "3+1" s úplně staženými kalhotami. Tam si všichni čtyři lídři sednou ke stolu a s tužkou budou hledat kompromis tak dlouho, dokud nebudou všichni stejně nespokojení.
Mocenská logika je však jiná: Paroubek potřebuje, aby jej Topolánek uznal za "druhého vítěze" voleb, který jediný spolurozhoduje. Proto bude vládě tří bránit i ve chvíli, kdy by si svůj programový štít natřela celý na oranžovo.
petr.kambersky@economia.cz