Hans Albrecht Bethe vysvětlil, proč svítí hvězdy

Otázka, kde bere Slunce energii ke svému svícení na svět, fascinovala hloubavé lidi po dlouhá staletí. Padaly různé úvahy. Od bizarních (energie vzniká dopadem komet a planetek do Slunce) až po relativně rozumné (energie se tvoří gravitačním smršťováním Slunce).
Pravdivá odpověď začala krystalizovat těsně po první světové válce. Tehdy hmotový spektrometr odhalil, že prvky neváží přesně tolik, co součet hmotností všech jejich protonů, neutronů a elektronů, vážených jednotlivě. Kupříkladu atom hélia váží míň než jeho samostatné dva protony, neutrony a elektrony. Některé chytré hlavy začaly uvažovat, že to může souviset s proslulým Einsteinovým poznatkem o ekvivalenci hmoty a energie z roku 1905.
To však bylo nutné dokázat. Povedlo se to muži, který se narodil právě před stoletím, 2. července 1906 ve Štrasburku. Hans Albrecht Bethe koncem dvacátých let získal ve Frankfurtu nad Mohanem doktorát z fyziky. Tehdy se potvrdilo, že Slunce je tvořeno velkou většinou z vodíku. To přivedlo Betheho k závěru, že jediným možným a zároveň dostatečně vydatným zdrojem energie na Slunci je termojaderná reakce. Tedy slučování vodíku na hélium probíhající při teplotě desítek miliónů stupňů. Vypočítal, že ve Slunci se každou vteřinu sloučí 650 miliónů tun vodíku, přičemž se 4,6 miliónu tun při tom "zmizelé" hmoty přemění v energii podle Einsteina.
Tohle Bethe publikoval roku 1938 už v Americe, kam uprchl před Hitlerem. Za války byl jedním z protagonistů vývoje atomové bomby v Los Alamos, poté působil na Cornellově univerzitě. Účast na pozdějším vývoji termojaderné zbraně odmítl slovy: "Půjdeme-li do války a vyhrajeme-li vodíkovými bombami, vejdou do historie ne ideály, za něž jsme bojovali, nýbrž metody, jakých jsme použili." Roku 1967 získal Nobelovu cenu.
Vynikajících vědeckých výsledků v teoretické fyzice dosahoval až do své smrti - zemřel loni ve věku devětadevadesáti let.

Hans Albrecht Bethe (1906-2005) spočítal, kolik energie vzniká na Slunci