Mezi majiteli a hráči jde sentiment stranou

Mezi majiteli a hráči jde sentiment stranou

Být generálním manažerem klubu NHL, to aby jeden byl dobře cvičeným provazochodcem.
Tak třeba: pouhých 24 hodin před velkou loterijní soutěží, které se říká výběr nových hráčů a jež se letos konala ve Vancouveru, došlo k obrovské výměně. Místní Vancouver Canucks se v právě uplynulé sezóně nedostali do play-off, což stálo v první řadě místo hlavního kouče Marka Crawforda (není třeba ho litovat: už je zaměstnancem Los Angeles Kings). Nově přišlý kouč Alain Vigneault vyházel také všechny asistenty trenérů. A pak byl na řadě generální manažer Dave Nonis. V podstatě se po něm nechtělo nic jiného, než aby pro příští sezónu podstatně obměnil mužstvo.

Nonis si s tím poradil náramně. Vědom si, že se tým nezmění, dokud mezi jeho zaměstnanci zůstává útočník Todd Bertuzzi, začal se ohlížet, kdo by o toho hrubiána mohl mít zájem. Bertuzzi je ten samý panáček, který před časem zezadu napadl protihráče a způsobil mu taková zranění, že je dost možné, že ten napadený už si v životě nezahraje. A Nonis našel ochotného zájemce v kolegovi Mikeovi Keenanovi, šéfovi Florida Panthers. Nonis se sice musel ještě vzdát jednoho ze svých brankářů, jednoho ze svých obránců, a jednoho místa ve zmíněném výběru hráčů, ale výměnou získal skvělého mladého brankáře Roberta Luonga a českého obránce Lukáše Krajíčka, o němž všichni hovoří s velkou chválou.
Dobře: Nonis měl celkem oprávněně za nezbytné, že Bertuzzi musí z domu pryč. Proč se ale Keenan vzdal Luonga? A teď přijde ke slovu zákulisí. Luongo totiž ví, že od konce příští sezóny bude takzvaným volným agentem bez omezení, čili si bude moci vybírat nového zaměstnavatele dle vlastní libosti, podle systému, kde to nejvíc sype. Jenže Keenan, vědom si téhož, chtěl, aby se Luongo upsal alespoň na pět let. To ovšem brankář odmítal. Keenan poslal za Luongem a jeho agentem Gillesem Lupienem kouče Jacquesa Martina, ale oba pánové trvali na svém. Luongo asi touhle výměnou nebude moc nadšen: loni se oženil a vzal si místní floridskou krásku, mimoto si právě teď nechává stavět v jedné lepší čtvrti města Miami nádherný dům.

Nonis doufá, že uspěje tam, kde neuspěl Keenan, ale hlavně ví, že o Bertuzziho nebylo mezi ligovými týmy tolik zájmu, jako může být o Luonga v případě, že si brankář postaví hlavu, že smlouvu na déle než na jednu sezónu prostě nepodepíše: Luongo tudíž může být z Vancouveru dřív, než se do něj přijede představit. Canucks sice mají v záloze ještě dřívější brankářskou jedničku Dána Cloutiera, jenže ten větší část uplynulé sezóny nehrál pro zranění a, což je jistě drobnost k zanedbání, také ještě nemá novou smlouvu.
Zdánlivě se dostal do situace, kdy má všechny trumfy v ruce: pakliže Luongo nepřijde, zůstává Cloutier jedinou opravdovou jedničkou a na první pohled se zdá, že si může diktovat. Na druhý pohled ne. Canucks mají ještě pár hráčů, po kterých jiní prahnou, takže stačí jedna úspěšná výměna, a z diktujícího Cloutiera je prosebník.
Podobně může skončit útočník Martin Havlát z Ottawa Senators. Ten také může být od příští sezóny neomezeným volným agentem. Ottawští by si ho právě proto rádi zajistili alespoň na čtyři roky. Bude-li Havlát trvat na svém požadavku, že jeden rok a dost, může se mu také stát, že nepojede na tréninkový tábor do Ottawy, ale někam úplně jinam, a nikdo se nebude ptát, zda se mu to líbí.
Logika je v obou případech táž: hráč by si rád zkusil, co by mohl získat na volném trhu, zatímco tým by o něj nerad přišel, aniž by dostal něco zpátky. A to pak jde veškerý sentiment stranou.
Petr_adler@canada.com

Autor je kanadský novinář působící v Edmontonu