Noví stropovědátoři

Noví stropovědátoři

Teprve teď se ukáže, kdo je opravdu mazaný a kdo se jen snažil zakrýt svoji nešikovnost tučnou peněženkou. Takhle se to neslo loni v létě po celé NHL. Řeč byla o tom, že takzvaný mzdový strop znemožnil těm nejbohatším vyhrožovat skoupením všech největších hvězd. Takže otázka zní, jestli se to doopravdy ukázalo.
Do finále Stanleyova poháru se dostala mužstva, která by tam na začátku sezóny nikdo nečekal. Jenže to není žádné měřítko. V ročníku před výlukou se o trofej střetly také kluby, kterým by postup předpovídal jenom šílenec. Letos to byla Carolina proti Edmontonu, minule Tampa Bay proti Calgary. Znamená to automaticky, že šéfové těchto klubů jsou géniové?

Neznamená to samozřejmě vůbec nic, přesto je téma "teď se ukáže" aktuální i letos. Tentokrát je řeč o tom, zda mají pravdu ti generální manažeři, kteří si upisují hráče na víceletá období, nebo zda mají pravdu ti, jimž stačí jedna sezóna.
Ve hře je ještě jedna komplikace, dříve nebývalá: hráči se dostávají podle nové kolektivní smlouvy k úplně volnému postavení mnohem dříve, než tomu bývávalo. Mohou si tedy vybírat: chci se zavázat tomu či onomu klubu i do doby, kdy bych už mohl začít licitovat, nebo to risknu, zavážu se jenom do chvíle, kdy se stanu úplně volným hráčem, a pak zkusím zjistit, kdo mi dá víc.
Děje se obojí a obě strany tvrdí, že mají pravdu. Ovšem děje se to s určitými omezeními. Tak například když si Boston chtěl zavázat vynikajícího slovenského obránce Zdena Cháru na více než jednu sezónu, musel přistoupit na jeho myšlenku, že kdyby souhlasil s kratším termínem, mohl by za rok dostat jinde víc. Takže mu Bruins nabídli smlouvu na delší dobu, ale za víc peněz na rok, aby ho to příští léto moc nemrzelo.

Na druhé straně v Ottawě, kam Chára donedávna patříval, jejich skvělý český útočník Martin Havlát delší dobu odmítal podepsat smlouvu na víc než jednu sezónu. A pročpak? Inu, tvrdil zcela veřejně, protože za rok bude volný, a pak si bude moci vybírat dle libosti. Nakonec to dopadlo podle očekávání: Havlát se stěhuje do Chicaga, kde podepsal novou smlouvu na tři roky, po šesti miliónech. Prodělal na tom? Půl tuctu miliónů dolarů za rok by v Ottawě při jednoleté smlouvě v životě nedostal.
Zapeklité? Zajisté. Ale nikoliv neřešitelné. Je tu ale ještě jeden háček: žádný hráč nesmí dostat víc než pětinu celkového mzdového fondu týmu. Nový strop tvoří 44 miliónů dolarů. Pětina je 8,8 miliónu. Ale co když bude příští sezónu strop vyšší? Nebo nižší? Budou se tomu přizpůsobovat i gáže nejlépe placených hvězd? Kolektivní smlouva o takovém případu nemluví.

Není divu, že si generální manažeři klubů NHL vymysleli zvláštní druh odborných zástupců. Říkají jim stropovědátoři, zdejší řečí capologists. Tito lidé sice nemusí mít ani páru o hokeji, ale dovedou zacházet s kalkulačkou. A v létě se nadřou snad víc než špičkový hokejista, který se chystá na novou sezónu.
Petr_adler@canada.com

Autor je kanadský novinář působící v Edmontonu