Stanislav Bojanovský: V Sušici zachováme speciální výrobu

Když před 166 lety vyrobil v Sušici truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost svou první zápalku, netušil, že za desítky let se stane z jeho firmy evropský gigant, zásobující celý svět. Ze sirky s původně fosforovou hlavičkou je dnes ekologická zápalka splňující normy Evropské unie a ze Sola Sirkárna firma, pro kterou by už zřejmě v příštím roce měli zápalky se známým logem nůžek či dýmky vyrábět dělníci v Rusku. "V Sušici budeme dělat jen speciální zápalky, které dál budou držet přidanou hodnotu," říká generální ředitel firmy Stanislav Bojanovský.


HN: V Rusku bude Solo Sirkárna vyrábět jen klasické běžné zápalky?
V Sušici bychom zachovali spíše speciální výrobu, u které si můžeme dovolit i zvyšovat cenu. Ty klasické - standardní - bychom vyráběli právě v Rusku. Je tam k dispozici obrovský trh a výrazně nižší provozní náklady. A postupně bychom tam začali vyrábět zápalky s naším evropským standardem.


HN: Rusové dosud zápalky podle evropských norem nevyrábějí?
Ne. Nemají ekologickou hlavičku. Ta je navíc menší než naše. U našich zápalek také hned podle rubu a líce krabičky můžete poznat, jak ji otevřít, aby se vám zápalky nevysypaly na zem. Ani tohle nemají sirkárny v Rusku vyřešeno. Připravujeme tedy postupné kroky, jak tam k zavedení evropské kvality dospět.


HN: A jak ji na dálku ohlídat?
Tomu bude muset odpovídat majetková struktura tamní společné firmy, ve které budeme mít majoritu. Plánujeme ji založit s některou z ruských sirkáren a po její celkové restrukturalizaci a modernizaci na standardy unie tam přestěhovat naši výrobu. Tato struktura bude zaručovat onu kontrolu kvality, ekonomiky a hospodárnosti.


HN: Čím to je, že trh v Evropě tak prořídl a v západní Evropě už není jediná sirkárna?
V zemích, kde je vyšší náklad na mzdy, je přirozený trend zavírání sirkáren. V Nizozemsku nebo Německu už byly sirkárny zavřené v 70. a 80. letech. Už v té době narazily na problém přílivu lacinějších zápalek z východu - tehdy jsme to byli i my. A trend pokračuje. Pro bývalého výrobce - třeba právě v Německu - je tedy výhodnější zavřít fabriku, zachovat si trhy, zápalky nakupovat na východě a prodávat pod svou značkou dál.


HN: Kdy tohle přijde sem k nám?
Už s tím musíme počítat. Proto přemýšlíme o Rusku. Tam je také jediný zdroj naší suroviny na dřívka - pomalu rostoucí severské osiky - obchodované za rozumnou cenu.

Zbyli jsme už jen my a polské sirkárny

HN: Švédové - respektive gigant Svedish Match - jsou v Evropě váš největší konkurent?
Už ne. Svedish Match byli skutečně zápalková velmoc, nyní se ale skoro výhradně orientují na různé druhy nekuřáckého tabáku, jako je šňupací, žvýkací, k tomu fajfky... A používají zápalky jen jako "truck", který jim dopraví tabák na určitý trh s využitím distribuční sítě zápalek. My jsme s nimi od loňského roku dokonce uzavřeli dohodu o dodávkách našich zápalek pro jejich trhy v určitých zemích. Neboli - jsme jejich dodavatel.


HN: Takže by se dalo říci, že ovládáte evropský trh?
V Evropě už jsme vlastně v této kvalitní kategorii jediný výrobce, kromě tří polských sirkáren. Z toho jedna státní je velikostí bezvýznamná, druhá je podle mne udržována při životě jen kvůli zachování zaměstnanosti a třetí - také státní - je naší velikosti.


HN: To znamená ročně přes 400 miliónů krabiček a necelých 200 miliónů korun obratu?
Přesně tak. To je náš jediný významný konkurent v Evropě. Pak jsme my, a to je vše. V Maďarsku všechny sirkárny zavřely, chorvatská sirkárna Drava Osijek také. Letos byla zavřena obrovská sirkárna Svedish Match v Turecku, a tím Švédové uvolnili napětí výroby v Evropě i celém světě. V Turecku zůstala jediná sirkárna - Malazar.


HN: A co země mimo unii a mimo její normy?
Na Ukrajině vyrostla nová sirkárna. Obrovskou nadvýrobu zápalek úděsné kvality má Bělorusko. Vyvážejí to všude možně za cenu pěti eur za tisíc krabiček. To je polovina ceny běžných kvalitních krabiček. Bělorusko je vůbec takový vřed sirkařiny. V Evropě se jim ubráníme, protože tady musí všechny zápalky splňovat evropský standard. Ale v Rusku znamenají dumping i pro tamní sirkárny. A že jich tam je sedm, z toho dvě velmi významné, které zřejmě přežijí a budou dál zásobovat ruský trh.


Také výrobci zápalek mají svá tajemství

HN: Pro sirkárny jsou obecně velkým konkurentem zapalovače. Čím škrtáte doma vy?
Samozřejmě, že sirkami. Buď používám krabičku sirek, které zavádíme jako nový výrobek, a nebo proto, že musíme škrtat i ve firmě...


HN: Škrtat ve firmě?
No, jak jinak si ověříme kvalitu zápalky? Náš bývalý technolog, dnes je mu 88 let, vždycky říkal, když škrtl zápalku: To je ona, ta hoří! Tu si schovám... Ale vážně. Zkrátka čím víc zápalek vyškrtáte, tím je větší jistota, že se zachytí vady. U nás je to vlastně zkouška destruktivní. Je to dané počtem pravděpodobnosti - čím větší vzorek zkoušíte, tím je větší záruka, že při výrobě nedošlo k nějakému výkyvu v kvalitě.


HN: Co kvalitu u zápalek ovlivňuje?
Technologie moc ne, ta je stabilní. Ale především specifické podmínky jako teplota vzduchu při výrobě, momentální vlhkost. Tyhle výkyvy se musíme snažit eliminovat. Všechny podmínky musí být naladěny tak, aby hlavička pozvolně uschla. Podobné to bylo s papírem, když jsme v roce 1985 zavedli papírovou kartonáž na krabičky místo do té doby používaného dřeva. Jako se vinaři věnují podmínkám pro dosažení nejlepší kvality vína a mají u toho i určitá tajemství, tak to samé platí i pro nás.


HN: Jaké tajemství si hlídají sirkárny? Složení směsi na výrobu hlaviček zápalek?
Tak nějak. Standardní hlavičková masa byla vyvíjena po staletí a obsahovala těžké kovy. Dnes už se například sloučeniny, obsahující těžké kovy, sloučeniny síry, oxidy zinku a podobně, přestaly na směsi hlaviček používat. A jsou nahrazeny jinými prvky.


HN: A kde je to tajemství?
Mezi výrobci je všeobecně známo, jaké složky se nyní míchají. Ale tajemství každého výrobce je, jak to udělat, aby z toho byla "hlavičková masa", která hoří. Ne to, kolik tam čeho dát, ale za jakých podmínek hoří nejlépe. Každý výrobce zápalek si tak střeží svůj technologický recept, který se nesmí nikomu říci.


HN: Dělají se ještě zápalky, které můžete škrtnou o cokoliv?
U nás ne. U nás děláme jen bezpečnostní zápalky, které jdou škrtnout jen o fosforovou škrtací plochu. A jen takové, které odpovídají evropské normě a mají ekologickou hlavičku. Ale ve světě se dělají obojí - i ty zednické, které škrtnete prakticky o cokoliv. Jsou totiž zákazníci v určitých zemích, kteří trvají na standardní hlavičkové mase - klimatické podmínky jsou tam takové, že ekologická hlavičková masa tam není spolehlivá. Jde hlavně o země, kde je vysoká vlhkost, například Kostarika.


HN: Setkáváte se často s falzifikáty svých výrobků?
V obrovském množství, zejména v zemích jako je Pákistán nebo Čína. Oni například místo jedněch našich nožíků na nálepce udělají dvoje proti sobě. A s tím se těžko soudí. Nemáme s tím problémy jen my, ale i Švédové. Přitom kvalita zápalek z Asie je často velmi špatná.


HN: Rozdíl asi je i v kvalitě použitých dřívek. Kolik jich v Sušici spotřebujete za rok?
Až tak dvacet miliard.


HN: Když jsme u těch čísel - zajímalo by mne, kolik sirek se dá vyrobit z jednoho stromu?
No, dalo by se to spočítat (bere do ruky kalkulačku). Každý strom je jiný, takže to vztáhneme na objem... Vychází mi, že z jednoho kubíku kulatiny se vyrobí dva milióny dřívek, což je zhruba 46 tisíc krabiček.

Stanislav Bojanovský
Absolvent Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni, rok pracoval v plzeňské Škodovce. Po přestěhování do Sušice nastoupil do tamního podniku Solo, kde v roce 1971 začínal jako konstruktér, pak vedoucí závodu Sirkárna. Od roku 1992 působil na postu technického ředitele Sola a od rozdělení společnosti na samostatné firmy v roce 1997 zastává funkci generálního ředitele Solo Sirkárna, která se zabývá výhradně výrobou zápalek.
Dnes jediná sirkárna v Česku zvýšila od roku 1997 obrat z 118 miliónů na loňských 187 miliónů, zdvojnásobila výrobu na nynějších 430 miliónů krabiček ročně a hospodaří se ziskem. Přes 80 procent produkce tvoří export, především do evropských zemí, ale i Afriky, Střední a Jižní Ameriky. Firmu vlastní brněnská akciová společnost Česká investiční a správcovká.