Co s alkoholikem v práci?

Situace se nejen nezlepší, ale určitě se bude dále zhoršovat. Ať už je příčina opojení jakákoli, jde o návykový mechanismus, který může mít jak psychické, tak dokonce i fyziologické základy. Dotyčná osoba psychicky prožívá potřebu určitého vyladění alkoholem (různé záležitosti se díky němu zpočátku jeví jako snesitelnější či jednodušší), nebo si na něj její organismus navykl. A návykové mechanismy se neodbourávají snadno. Původně malé množství alkoholu však postupně přestává stačit a označení "má v hlavě" jakbysmet.
Pověřit blízkého spolupracovníka, aby kolegovi nenápadně domluvil, je málo vhodným řešením. Musí to udělat sám vedoucí a měl by přitom být taktní, ale současně i dostatečně určitý a naléhavý. Nestačí naznačovat. Měl by věci označit pravými jmény. A má-li se s tím něco účinnějšího udělat, je třeba, aby se v rámci rozhovoru s pracovníkem dozvěděl, jaké má důvody k pití alkoholu, i něco o tom, kdy či za jakých situací pije, co pije apod. Samozřejmě nemůže na zaměstnance ostře nastartovat ani tvrdě naléhat. Na druhé straně by mu měl co nejdříve jasně říci, že se stálé opojení alkoholem může postupně stát kvalifikovaným důvodem pro jeho odchod z pracoviště.
Vynucenému odchodu by však mělo předcházet více rozhovorů. V jejich rámci může nabídnutí pomoci (v problému, který je příčinou zvýšené konzumace alkoholu) současně ukládat i určitá opatření týkající se chování pracovníka a stanovovat postihy za jejich nedodržování. Nedá se totiž očekávat, že zaměstnanec s pitím okamžitě přestane. I proto, že mnohdy jde o slabší povahu, která si sama neporučí a snadno podlehne různým svůdcům. Nelze také spoléhat na jeho sliby. Proto je nejvhodnější takového člověka "dotlačit" k léčení, případně i ve spojení s rodinou, která touto situací mnohdy rovněž trpí. Je-li alkohol "řešením" pro člověka, který má určité rodinné problémy, případně strádá, protože byl opuštěn, bývá zase vhodné angažovat sociálně šikovné spolupracovníky, aby kolegu více vzali do hry a neformálně zapojili do týmu.
Vedoucí se nesmí bát zabývat se takto citlivými záležitostmi a musí problémovým situacím včas čelit. Pokud se mu individuální neřešené problémy jeho lidí "rozjedou", pak jen těžko dá dohromady tým, který by dobře spolupracoval. Čím dřív se proto bude podřízeným vážněji zabývat, tím snadněji se může s danou situací vypořádat. Podle reakcí takového člověka by pak měl zvolit postup od poznání příčin problému a vyjádření pochopení pro pracovníka přes současné několikrát opakované připomenutí povinností a organizačních pravidel až po výpověď člověku, který není schopen dostát pracovně právním závazkům a konkrétním pracovním povinnostem. Samozřejmě to vedoucí nemá snadné. Takové situace od něj vždy vyžadují jak dostatečnou sociální citlivost a schopnost se vhodným způsobem s problémovým člověkem domluvit, tak i nesmlouvavý přístup v případě, že pracovníkovy problémy, stavy a jeho chování již vyžadují přístup odborníků.

Eva Bedrnová
psycholožka