Pokud se v průběhu běžné diskuse stočí řeč k euru, většina lidí odhalí svou obavu, že po jeho přijetí dojde ke skokovému zvýšení cen. Tento strach je živen téměř hororovými historkami o tom, jak zavedení eurových bankovek a mincí v roce 2001 v zemích tehdejší eurozóny drasticky zvedlo ceny. V Německu si euro vysloužilo dokonce hanlivou přezdívku teuro (slovní hříčka kombinující název měny se slovem "drahý").
Přitom je to vůči euru navýsost nespravedlivé. Nejenže euro ceny nezvýšilo, naopak je dokonce snížilo - což je koneckonců jeden z důvodů, proč bylo zavedeno. Jak tedy k tomuto paradoxu došlo?


Strach má dvakrát větší oči

Jedná se o typický optický klam, který je navíc poměrně jednoduše vysvětlitelný. Nejdříve však fakta.
Pokud se zvyšují ceny, odráží se to ve statistickým úřadem publikovaném ukazateli inflace. (Většina ekonomů se přitom shodne, že ideální inflace není nulová; optimální hladina ve vyspělých zemích bývá spatřována někde v blízkosti dvou procent meziročního cenového růstu.) V roce 2000, tedy rok před zavedením eura do běžného oběhu, činila průměrná inflace v zemích budoucí eurozóny 2,3 procenta. V roce po zavedení eurových platidel nejenže inflace nevzrostla, ale dokonce mírně klesla; další dva roky se dostala na ještě nižší úroveň a držela se na 2,1 procenta ročně. Ve skutečnosti se tedy žádné masové zdražování nekonalo.

Pokud se však podíváme na "dojmy", tedy na vnímání inflace občany (i to se pravidelně statisticky měří), dočkáme se překvapení. V období po přijetí eura došlo k zatím ojedinělému případu v historii, kdy se vnímání inflace radikálně oddálilo od inflace skutečné. Vždy předtím i potom lidé vnímali inflaci v téměř dokonalé shodě s tím, jak ji změřili statistici. V roce 2001 ji však lidé téměř dvojnásobně nadhodnotili: podle nich byla kolem pěti procent, ve skutečnosti dosáhla 2,2 procenta. Čím to?


Ale zdražili nám kávu

Zjevně na vnímání lidí zapůsobily ceny drobného zboží denní potřeby, u nichž většina prodejců zaokrouhlovala ceny raději směrem nahoru než dolů.
Ostatní zboží naopak zlevnilo díky větší mezinárodní konkurenci, kterou euro přineslo, a inflační tlak vzniklý zaokrouhlováním hravě kompenzovalo. Protože se však ve druhém případě jednalo o zboží, které nekupujeme každý den, jeho zlevnění nebylo vnímáno tak ostře jako třeba zdražení kávy.

Pokud si člověk dá tu práci a podívá se na nárůst cen pouze u specifického koše drobného zboží každodenní potřeby, pak zjistí, že "eurové zaokrouhlení" se pohybovalo na úrovni pěti procent - tedy přesně odpovídalo vnímání lidí v průzkumu.
To ale zároveň znamená, že i u tohoto zboží, citlivého na zavedení eura, se zvýšily ceny pouze o dva až tři procentní body nad normál, což lze sotva považovat za dramatický cenový skok.


Irsko říká: Nebojte se

Trošku jinak to bude s inflací vypadat po zavedení eura v nových členských zemích, které vykazují nižší úroveň HDP na hlavu i nižší cenovou hladinu, protože průměr "staré" EU teprve dohánějí.
Například v České republice panuje nízká inflace mimo jiné i díky tomu, že výrazně posiluje koruna. Pokud o možnost posilování koruny vůči euru přijdeme, tlaky na sbližování cenových hladin v ČR a v eurozóně se plně promítnou do naší inflace. Podle expertních odhadů to však bude jen o jeden až dva procentní body.

Výrazný nárůst inflace po zavedení eura nebyl zjištěn nikde. Nejvyšší inflační změnu zažilo Irsko, kde ceny po zafixování kursu v roce 1999 vzrostly o 2,8 procenta.
Nezapomínejme, že v protichůdném směru (ve prospěch snižování cen) bude pracovat konkurence a další příznivé důsledky plynoucí z přijetí eura. Firmy již nebudou muset nést riziko kursových změn ani ztrácet čas a peníze různými převody, což by jim mělo výrazně usnadnit život a zlevnit zboží.
Bát se "eurového zdražení" by bylo stejně zbytečné, jako byl ne tak dávný strach, že po vstupu do EU dramaticky podraží rohlíky.

Autor je hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB