Marconi vyslal elektrické signály bez drátů

Ital Guglielmo Marconi (1874 - 1937) měl anglickou maminku, a to se ukázalo být pro směr jeho života užitečné. Brávala ho do Anglie, jak jen to bylo možné, takže se naučil jazyk; doma v Livornu a posléze v Bologni mu zase povolovala jeho koníčky, jakkoli zprvu zaváněly spíš zašívárnou. Původně chtěl být námořníkem, ale když jednou na průmyslovce profesor předváděl pokusy s elektromagnetickými vlnami, dvacetiletý Guglielmo zvážněl a pustil se do cílevědomé práce.
Matka byla i prvním svědkem jeho úspěchu: jednou ji přivedl ke svému stolu v podkrovním pokoji a stiskl tam tlačítko. Vedle cosi zajiskřilo a na půdě zadrnčel zvonek. I když tam nevedly žádné dráty! (K tomu zajiskření - zdrojem elektromagnetických vln tehdy byly jiskrové výboje mezi póly vysokého napětí.)
Guglielmo brzy vynesl přístroje na chodník před rodinnou vilu a starší bratr Alfons mu na pořád větší a větší dálku hlásil, že "spojení funguje", jinak řečeno ručička voltmetru (namísto zvonku) se vychyluje. Otec statkář konečně přestal bručet a dal mu k ruce pár lidí.
Jakmile Marconi s jistotou překonal vzdálenost tří kilometrů, nabídl vynález italské vládě. Silně pochybovačná odpověď ministra pošt ho však odradila. V matčině doprovodu proto odjel počátkem února 1896 do Londýna. Za pomoci bratrance Davise si tam napřed zajistil patentovou ochranu a pak se propracoval k šéfinženýrovi britské pošty.
Demonstrace aparatury proběhla před 110 lety, 27. července 1896. Spojení mezi hlavní londýnskou poštou a kilometr vzdálenou budovou ministerstva spojů fungovalo. Cesta k radiokomunikacím se otevřela. V roce 1909 dostal Marconi Nobelovu cenu za fyziku. (FRK)