Léto patří právníkům

Léto patří právníkům

Bostonský obránce David Tanabe riskoval; a prohrál. Chtěl vyřešit novou smlouvu arbitráží. Tam vyhrál: sudí Edwin H. Benn mu přiřkl mzdu ve výši 1,275 miliónu amerických dolarů na jeden rok.
To bylo pro Bruins moc, takže využili svého práva nechat Tanabeho být. Tím se z něj stal zcela volný hráč, může se domluvit s jakýmkoliv jiným klubem. Když o něj nebude zájem v NHL, může jít do Evropy, pakliže jej budou kluby na starém kontinentu chtít.
"Tohle bylo jedno z těžkých rozhodnutí, které jsme museli udělat, abychom se vešli do omezení daného mzdovým stropem," poznamenal generální manažer Peter Chiarelli, "přivedli jsme během léta do obrany dvě významné posily, a soudíme, že máme zadní řady dostatečně silné."

Jak by ne: Bruins vyhráli soutěž o slovenského obra Zdena Cháru a uzavřeli smlouvy také s tak dobrými obránci, jako jsou Paul Mara, Jason York, Brad Stuart a relativní nováčci Andrew Alberts či Milan Jurcina.
To je sedm lidí. Přidat k nim osmého za takovou částku by byl čirý nesmysl. To si Tanabe asi neuvědomil.
Kdo si myslí, že za rozhodnutím stojí pouze Chiarelli, strašně se plete. Bruins odmítli v roce 1998 arbitrážní rozhodnutí, které přidalo ukrajinskému útočníkovi Dmitriji Christicovi (kde je mu dnes konec?), a v roce 2003 bylo totéž s Bryanem Berardem. Za oběma tehdejšími rozhodnutími stál generální manažer Harry Sinden, jenž je jako současný prezident klubu Chiarelliho nadřízeným.

Šestadvacetiletý Tanabe, rodák z Minnesoty, už je v NHL šest let. Předtím hrál v Carolině a ve Phoenixu. Nehrál špatně, to určitě ne: v 54 zápasech, které odehrál za Bruins, si připsal čtyři branky a tucet nahrávek, k tomu přidal 48 minut na trestné lavici. Celkově odehrál 371 utkání, během nichž dal 24 góly, k nímž přidal 70 nahrávek a 193 trestných minut.
Nehrál špatně, ale hvězdou také nebyl. A to umožnilo Bruins využít laciné právnické kličky. Všeobecně řečeno, hokej je v poslední době takových kliček pln. Snad zbude nějaká energie pro hráčské kličky na ledě.

Tak třeba teď využívají podobných kliček ruští hráči, kteří chtějí hrát v NHL, ale mateřské kluby jim brání: ruská federace nepřistoupila k dohodě o přesunu hráčů, kterou NHL uzavřela s Mezinárodní hokejovou federaci (IIHF). Hráči zjistili, že v ruském pracovním zákoně je skulina: i když mají platné smlouvy v Rusku, když svému klubu dají dvoutýdenní písemnou výpověď, mohou jít kamkoliv (a kdo jim to asi pošeptal? Kluby NHL to být nesměly, ty by platily pokuty, ale kdo to těm agentům řekl?).

Právě této kličky chtěl využít centr Jevgenij Malkin z Magnitogorsku. I kdyby se jeho šéf Jevgenij Veličkov stavěl na hlavu, i kdyby tisíckrát apeloval na Malkinovu zodpovědnost či na jeho vlastenectví, zbývající dva roky Malkinovy ruské smlouvy by byly v čudu, kdyby Magnitka nakonec necouvla, nezrušila poslední rok smlouvy a nepředjednala příští rok tak, že si Malkin během jedné sezóny vydělá jako za dvě. Pak si v klidu odejde do NHL a Magnitogorsk nedostane ani vindru, protože Rusko není součástí smlouvy o odstupných. Právě vinou, či zásluhou Magnitogorsku. Je to inteligentní? Ne. Je to právnicky zašmodrchané? Ano.
Malkin by byl ale už druhý ruský hráč, který zkusil využít zákona. Před ním to udělalo levé křídlo Jaroslavle Alexander Michnov. Jeho agent Don Meehan teď pro něho vyjednává v Edmontonu novou smlouvu.
Jistě, tohle jsou tři velmi různé příklady, ale jedno mají společně: v létě vládnou hokeji právníci.
Peter_adler@canada.com

Autor je kanadský novinář působící v Edmontonu