Opavští absolventi: silná generace autorů

Opavští absolventi: silná generace autorů

Mezi šesti tuzemskými vysokými školami, kde se vyučuje fotografie jako samostatný obor, je opavský Institut tvůrčí fotografie (ITF) rozhodně nejaktivnější. Výstavy pod touto značkou doprovázejí katalogy, reprízy výstav jsou představeny nejen v Praze, ale i v Polsku a Německu. Také patnácté výročí Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity, která Institut zastřešuje, se stalo záminkou k bilancování. Výstavu prací vybraných studentů, která v opavském Domě umění potrvá ještě do neděle, doprovází rozsáhlý katalog.
Výstava více než stovky absolventů je natolik různorodá, že ji lze s malou nadsázkou prohlásit za profilovou přehlídku mladé české fotografie. Jsou tu zastoupeny všechny žánry, byť například akty nebo zátiší jen sporadicky. Naopak nejčastější jsou konceptuální soubory a subjektivní dokumenty.
Černobílá fotografie je v menšině, ale ti, kteří s ní pracují, využívají její schopnosti realitu abstrahovat. David Boukal předkládá introvertní Deník. Na ostrém pozadí vystupuje rozmazaná postava mladíka - na chodbě s knížkou, osamělého v parku s kočkou v náručí.
Ještě výrazněji podtrhává černobílý materiál melancholické vyznění portrétů Jiřího Jiroutka. Ten fotografoval malíře Vladimíra Komárka, Adrienu Šimotovou a Jitku Válovou. Portréty starých umělců zosobňují mlčení unavených, ale moudrých lidí. Naopak (auto)portréty Dity Pepe, která je jakýmsi "vývozním artiklem" ITF (získala například Funkeho cenu pro mladé fotografy), jsou plné energie. Autorka ve svém konceptuálním souboru pokračuje v mapování lidských typů a zkoumání nestálosti identity. Na snímcích se stylizuje do role partnerek mužů, kterým se staví po bok: vlasatého bohéma, "vydesignovaného" mladíka, taťky v bytě zařízeným z IKEA nebo vedle bezdomovce.
Svérázným průsečíkem žánrů - portrétu a aktu - je soubor Lenky Šavrdové, která portrétovala mladé výtvarníky s jejich partnery a partnerkami. V popředí neúplná tvář umělce je zaostřená, větší plocha fotografie však patří interiéru s nahým protějškem portrétovaného.
Z řady dokumentárních cyklů zaujme například série Sovětské Bělorusko Adama Tuchlinského, který ve svých snímcích vynikajícím citem pro barevnost spojuje politiku s každodenností.
Subjektivní dokument s příznačnou surreálností skvěle zastupuje Václav Peták se souborem Malá ohnutí pohledu, ve kterém hrají významnou roli dlouhé stíny, přímořské nebe, ale i opuštěný stůl.
Znejisťující experiment Viktora Szemzö z cyklu Bratislava-Petržalka zase ukazuje zdánlivě reálné pohledy na zákoutí bratislavského sídliště. Chodníky, poseté chodci, jsou ale zalidněné dodatečně - digitální koláží. Betonová zátiší ve skutečnosti téměř zejí prázdnotou.
Výstava i katalog představují ještě další, většinou velmi kvalitní práce. Nechybějí tu odkazy na českou meziválečnou avantgardu, ale třeba ani současné módní fotografie.