Ledy se hnuly, ale kam?

Ledy se hnuly, ale kam?

Dochází v NHL ke střídání stráží? Na ledě určitě, ale tam se to děje pravidelně: včerejší hvězdy odcházejí, za ně přicházejí hvězdy dnešní, a za těmi se netrpělivě tlačí hvězdy zítřka.
A jak je to v kancelářích klubů? Dlouhou dobu to bylo tak, že i když, například, dostal nějaký trenér či generální manažer výpověď, moc dlouho se mezi nezaměstnanými neohřál, a už pracoval pro někoho jiného, třeba i pro klub, který byl až dosud jeho úhlavním soupeřem.

Jenže se začínají dít věci donedávna neuvěřitelné. Mnozí se domnívají, že odchod slavného Harryho Sindena z funkce prezidenta Boston Bruins znamená konec éry. Sinden byl symbolem Bruins 40 let. Znalci dějin světového hokeje si na něj vzpomenou jako na trenéra Kanady v legendárním osmizápasovém střetnutí proti tehdejšímu sovětskému národnímu mužstvu v roce 1972. Jako prezident Bostonu se Sinden dost nepěkně pletl do řemesla svému nástupci, kterého si pro funkci generálního manažera sám vybral, ale když ho Mike O'Connell zklamal, prý proto, že poslouchal příliš dobře a vyměnil loni hvězdného centra Joea Thorntona do San Jose, a Bruins se nedostali do play-off, stálo to místo O'Connella, ne Sindena. Po odchodu sedmdesátiletého Sindena do důchodu Boston oznámil, že funkci prezidenta ruší, ovšem s tím, že Sinden bude v klubu působit dál jako zvláštní poradce majitele Jeremyho Jacobse, takže tohle vlastně není žádná zvláštní změna, spíš jen obměna škatulí, které se mají hejbat.

Ale i tak, pohled do kanceláří klubů NHL dává tušit, že všechno začíná být jinak. Věci se dějí tam, kde dříve fungovala takzvaná síť starých pánů, takže velice úspěšný někdejší kouč Buffalo Sabres Ted Nolan nemohl zavadit o místo jen proto, že urazil svého tehdejšího generálního manažera Johna Mucklera, když nesouhlasil s jeho názorem na postavení Dominika Haška v mužstvu. Včetně toho, že Nolan je po letech opět hlavním koučem, tentokrát na Dlouhém ostrově v New Yorku.
Právě New York Islanders jsou, zdá se, průkopníky změn. Poté, co vyhodili generálního manažera Mikea Milburyho, ale nechali si ho jako viceprezidenta se zvláštním, ne moc označovaným posláním, najali do jeho funkce Neila Smitha.

Ten kdysi přivedl New York Rangers až k vítězství ve Stanleyho poháru. Pak se ale nepohodl s majiteli a drahnou dobu působil jako televizní komentátor. Jenže: šest neděl po nástupu dostal Smith padáka. Na jeho místo přišel Garth Snow, který ještě den před tím byl v mužstvu jako druhý brankář. Snow vystudoval ekonomiku, ale přesto: jeden den je dvojkou za Rickem di Pietrem, druhý den je jeho šéfem. Di Pietro jedná s týmem, čili se Snowem, o novou smlouvu - je chráněným volným hráčem - a Snow nemá za nic neobyčejného, že se na povrchu jejich vztah nezměnil. Dodnes spolu chodí na večeře a pravidelně spolu hrají golf. Snow se ještě dlouho bude cítit lépe v kabině mužstva než v jeho kancelářích. Zda se mu v kancelářích povede lépe než na ledě, kde byl většinu kariéry brankářskou dvojkou, to ukáže čas.
Nebo šéf Edmonton Oilers, někdejší legendární obránce Kevin Lowe, ten se také často nevydrží dívat na zápas ze své lože a raději se schová do kabiny.
Jistě, pořád tu jsou tradiční veličiny. Věhlasný Glen Sather, muž, který řídí New York Rangers, oslavil letos v létě své 63. narozeniny a s kamarády si velice rád a s chutí povídá o vnoučatech, ale v generálně manažerské mazanosti se mu dosud vyrovná málokdo. Jak dlouho to vydrží?
To je otázka. Odpověď? Ledy se hnuly, ale kam?
Peter_adler@canada.com