Greenovy lety a DiPietrův efekt

Greenovy lety a DiPietrův efekt

No prosím, a pak, že to nejde: NHL dluží svým hráčům peníze.
Nová kolektivní smlouva, která ukončila výluku, stanovila, že liga musí na hráče utratit 54 procent příjmů z hokeje. To byl a je základ tak proklínaného mzdového stropu. Když utratí méně, musí rozdíl vrátit hráčské asociaci NHLPA, která pak částku rozdělí mezi své členy, kteří v uplynulé sezóně šli na led byť i jen v jednom zápase. Kolik to činí, to se zatím přesně neví. Odhadem asi 35 až 40 miliónů amerických dolarů.

NHLPA šek od NHL uloží do banky a rychle vypočítá, kolik který její člen dostane. Bude to totiž záležet nejen na výši hráčských smluv, ale i na tom, kolik doopravdy vydělali. Rozdělit 40 miliónů jen tak rovnou mezi 750 hráčů by bylo příliš jednoduché. Každý by si přišel zhruba na 53 tisíc. Jenže život už je takový, že ti, kteří vydělávají víc, si odnesou domů víc i na doplatcích. Pěkně se nadřou počítadla při výpočtech podílu hráčů, kteří pravidelně pendlovali mezi prvními týmy NHL a jejich farmami v AHL.
Některé kluby se tak dostávaly pod mzdový strop. Třeba Josh Green z Vancouveru, když to program NHL dovolil, hned po zápase pádil na letiště, aby chytil nejbližší spoj tam, kde právě byli farmáři Manitoba Moose. Od chvíle, kdy Green skočil do taxíku, mu běžela nižší mzdová sazba z farmy, která se nezapočítávala do mzdového fondu Canucks. Ti šetřili, Green prodělával. I když, jak se to vezme: "Nalétal jsem tolik mil, že teď mám v prémiích za časté cestování nastřádáno na dvě letenky a cestu kolem světa v první třídě," smál se koncem minulé sezóny. Inu, kuličky počítadel v účtárně NHLPA se při vypočítávání částek, které náleží Joshi Greenovi a jemu podobným, řádně točí.

Směšné je, jak hráči začátkem roku úpěli, proč se jim strhává zhruba tucet procent z gáže pro případ, že by liga prodělala. Pak by museli doplácet. A co se stalo?
Liga podcenila zájem fanoušků. Každý podnikatel potvrdí, že udělala správné. Po roce výluky, která způsobila tolik zlé krve na všech stranách, mohla NHL těžko doufat, že počty fanoušků zesílí.
NHL také nemohla počítat s převratnými příjmy za prodej práv k televizním přenosům: původní vlastníci se jim vyhýbali jako malomocným. Právě kvůli obávám, co se stane po celoroční výluce. Jenže fanoušky velice zajímalo, co se stane, když najednou mají všechny týmy zhruba stejné možnosti.
Zda to znamená, že se dřívější vlastníci práv vrátí a budou ochotni platit jak mourovatí, to se zatím neví. Tuhle sezónu asi ne. Jako zkušení obchodníci budou chtít vidět, zda je úspěch minulé sezóny náhodný, či zda bude stálejším jevem. Mají pravdu. Loni se kluby při utrácení za hráče držely pěkně při zdi. Letošní mzdový strop je o pět miliónů na klub vyšší a na rozdíl od loňské sezóny se mu některé kluby přiblížily až příliš těsně.

Mluví se o takzvaném DiPietrově efektu, podle šílené smlouvy, jíž si New York Islanders tohoto brankáře uvázali na 15 let za 4,5 miliónu ročně. Může být, že mzdový strop jako částka vztažená k příjmům vzroste. Pak mají Islanders kliku a laciného gólmana. Při opačném vývoji se budou muset zbavovat jiných hráčů, protože za těchto podmínek nebude Ricka DiPietra chtít nikdo jiný. Nemluvě o tom, že on zatím neprokázal, že je tak skvělý. Třeba bude.
Ale co když ne? Mohou hráči očekávat, že budou podobně doplatky dostávat i napřesrok? Tím jsme se dostali k věštění z kávové sedliny. Odpověď zní jednoznačně: kdo ví?
Peter_adler@canada.com

Autor je kanadský novinář působící v Edmontonu