Není radno dělat několik věcí naráz

Není radno dělat několik věcí naráz

Před časem seděl Victor Grillo, šéf marketingové firmy, ve své kanceláři a dělal dvě věci najednou - a ani jedna nedopadla dobře. Telefonicky si objednával dovolenou v Mexiku a zároveň přitom psal e-mail svým čtyřem spolupracovníkům, v němž jim vysvětloval důvody, proč musí propustit toho pátého. Poslal e-mail a pokračoval v telefonním rozhovoru. Ale najednou, jak říká, "mne přepadl znepokojivý pocit, že něco není v pořádku".
Když se podíval do počítače na odeslanou poštu, okamžitě zjistil, že e-mail omylem poslal onomu spolupracovníkovi, který měl být propuštěn. Ten mu odpověděl urážlivým e-mailem. A když přijel do Mexika, zjistil, že si omylem objednal v hotelu prezidentské apartmá za tři tisíce dolarů za noc.
Pan Grillo je už po trpké zkušenosti poučenější než zástupy jiných lidí, kteří si ponoukáni svým úřednickým machismem myslí, že mohou být na poradě, odpovídat na e-maily a postavit Řím za jediný den - vše v téže chvíli. Multitasking, souběžné zpracování úloh, je počítačový termín, který se zrodil v informačním věku. Přísahají na něj sice mnozí zaměstnanci, ale je založen spíše na slepé víře než na faktech. Je i zdrojem přečetných faux pas. Zdánlivě nám připadá, že toho zvládneme najednou víc s menším úsilím, ale ve skutečnosti děláme spíše méně než více.
Jak tvrdí James Johnston, psycholog z výzkumného centra NASA, "je takřka nevyhnutelné, že každý jednotlivý úkol plněný v souběhu s ostatními je ve skutečnosti pomalejší a v nižší kvalitě".
Dalším faktorem tohoto souběžného přístupu je "cena za návrat k předchozímu úkolu", jehož plnění jsme přerušili. To jsou ony vteřiny, kdy se snažíme vzpomenout si "kde jsem to byl?". Cena těchto návratů v paměti je tak vysoká, že rychlejší je plnit jeden úkol za druhým. Lidé, kteří ve stejném čase pracují na více úkolech zároveň, toho v souhrnném čase ve skutečnosti zvládnou méně. Náš mozek je ustrojen tak, že si může naplánovat mnoho rozdílných úkolů, ale je schopen zpracovat je jen jeden po druhém. Navíc některé úkoly potřebují větší kapacitu mozku a jiné zase nižší. A důsledek? Jak říká profesor Hal Pashler, "vaše ústa se pohybují, ale váš mozek se toulá kdovíkde".