Začít spořit na důchod je třeba co nejdříve

Začít se střádáním na penzi je třeba co nejdříve

Čím dříve a více, tím lépe. Tak by se dala shrnout doporučení, která platí pro důchodové spoření. Je zjevné, že v budoucnu přiznaný starobní důchod na větší životní úroveň stačit nebude. Obranou proti tomu, že na penzi lidé nebudou muset každou korunu "několikrát v ruce otočit", je začít co nejdříve spořit.

Lidé zatím ukládají málo

Většina lidí se snaží start střádání na důchod co nejvíce oddálit, vydělané peníze si raději užít hned, a naopak se ještě zadlužit. Navíc hodně lidí také stále spoléhá na reformu penzijního systému a optimisticky doufá, že se o ně v budoucnu stát postará.
U individuálního spoření na penzi v Česku přetrvávají dva hlavní problémy. Především lidé ukládají málo. Názor, že když má někdo penzijní připojištění, na které měsíčně dává 500 korun, je o klidné stáří postaráno, není mezi lidmi vůbec ojedinělý. Pět set korun měsíčně je samozřejmě zcela nedostatečná suma.
Nízké částky spoření se netýkají jen penzijního připojištění, ale také životních pojistek. "Češi platí na pojistném životního pojištění v průměru jen šest až sedm tisíc korun ročně, tedy přibližně 500 až 600 korun měsíčně. Tomu zpravidla odpovídají pojistné částky ve výši necelého ročního příjmu. A to je velmi málo. V západní Evropě se průměrná pojistná částka rovná minimálně třem až čtyřem ročním platům," upozorňuje Peter Brudňák, generální ředitel AEGON Pojišťovny.
Problémem také je, že na rozdíl od ekonomicky vyspělých států v Česku nejméně na důchody myslí právě mladí lidé. Nejvíce si totiž spoří padesátníci.
Lidé, kteří si uvědomují vážnost situace a není jim lhostejná jejich budoucnost, by neměli důchodové spoření podceňovat. K zajištění rozumného životního standardu v penzijním věku může vést několik cest, respektive způsobů spoření.
Určitě stojí za úvahu cesta penzijního připojištění, životního pojištění či stavebního spoření.
Jedinci, kteří jsou schopni se aktivně a efektivně starat o své úspory, mají na výběr z celé škály podílových fondů, zajištěných investic, akcií, dluhopisů a dalších investičních aktiv.

Kolik spořit na penzi

Čím později lidé přistoupí ke spoření na důchod, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat. Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku. Tento model je ale jen přibližný, správně nabádá k brzkému startu spoření, nedává však konkrétnější představu o tom, jakou životní úroveň si člověk střádáním ve stáří zajistí.
Pro tento účel je dobré si udělat orientační propočet, kolik si za určitou dobu člověk naspoří pravidelným měsíčním ukládáním a jaký měsíční důchod po jistou plánovanou dobu mu tento nastřádaný fond přinese.
Výsledek není příliš lichotivý. Ukazuje, že pro zajištění slušnější životní úrovně ve stáří je třeba střádat poměrně hodně. Od státu totiž toho lidé v budoucnu moc očekávat nemohou. V zásadě je možné předpokládat, že se stát postará lidem jen o životní minimum. O zbytek - tedy vyšší standard - se lidé musí postarat sami.

Propočet ukáže mnohé

Poměrně zajímavé výsledky přinese například kalkulace, kde člověk spoří do 60 let věku s cílem si zajistit pravidelnou měsíční rentu po dobu dalších 25 let. Například střadatel, který od věku 35 let (spoří po dobu 25 let) ukládá měsíčně 2000 korun, bude mít vlastními silami na penzi přichystáno asi 950 tisíc korun (předpoklad ročního čistého zhodnocení 3,5 procenta bez dalších výnosů). Po dobu 25 let bez uvažování inflace má tento střadatel zajištěnou měsíční rentu ve výši 4727 korun.
Pro srovnání - člověk, který ukládá stejnou částku, ale již od svých 30 let, si v šedesáti na dalších 25 let zajistí za stejných podmínek rentu 6264 korun měsíčně.
Není ale možné zapomínat na inflaci. I relativně malé roční znehodnocování peněz se při dlouhodobém spoření na výsledné rentě podepíše velmi významně.
U podobných kalkulací jsou ale vždy velkou neznámou vstupní předpoklady - tedy především uvažovaný roční výnos a právě míra inflace.