Ivan Klíma: Prezident, který vrátil slovům jejich obsah

Prezident, který vrátil slovům jejich obsah

Takové tvrzení zní paradoxně vzhledem k tomu, že stál déle než dvanáct let v čele státu. Přátelé a pamětníci mi však dosvědčí, že v oné době jen těžko někoho (včetně Václava Havla) napadlo, že by se mohl režim zhroutit tak úplně, aby se do čela země mohl dostat člověk považovaný (ještě o několik dní dříve) za nepřítele číslo jedna. Ale jinak měl Václav Havel mnoho vlastností pro politika nezbytných. Především to byla schopnost brilantní analýzy poměrů, a to jak v rovině zcela konkrétní politické situace, tak v rovině obecné.
Vzpomínám si, jak se, těžce nemocný, vrátil ze svého čtyřletého vězeňského pobytu. Sotva ho propustili z nemocnice, pozvali jsme ho na schůzku přátel a kolegů, s úmyslem trochu ho zasvětit do situace, kterou, jak jsme se domnívali, nemohl z vězení ani odhadnout. K našemu úžasu nás chvíli poslouchal a pak provedl zasvěcenou analýzu současného stavu věcí; byla tak přesná, že k ní nikdo neměl co dodat.

Moc bezmocného

Jako spisovatele a dramatika ho vždy zajímala mystifikace jazyka a zcizení významu slov, gest či rituálů. Lekal se schopnosti lidí přijímat vyprázdněné formy, vyvíjet činnost, jejímž hlavním cílem bylo popřít jakékoliv obsahy, anebo srozumitelněji: schopnosti přimět sebe i ostatní, aby prolhanou fikci přijímali jako vytouženou a milovanou skutečnost.
Zahradní slavnost či Vyrozumění vnímalo obecenstvo jako skvělou metaforu tehdejší společnosti, ale dnes se tyto hry stejně dobře vztahují k vyprázdněnosti současné konzumní společnosti.
Havel se až umanutě pokoušel navrátit slovům jejich pravý, skutečný význam, tedy obnovit řeč jako prostředek pravdivé komunikace. Ve svém slavném eseji Moc bezmocných z října 1978 zjišťuje, že posttotalitní systém je prorostlý tkání přetvářky a lží: vláda byrokracie se nazývá vládou lidu, jménem dělnické třídy je zotročena dělnická třída; všestranné ponížení člověka se vydává za jeho definitivní osvobození. Potlačování kultury jejím rozvojem, nesvoboda projevu za nejvyšší formu svobody; volební fraška za nejvyšší formu demokracie.

O původu pravdy a lásky

Lež nutí falšovat všechno: čísla, statistiky, skutečný stav věcí, historii. Vrátit slovům jejich skutečný význam je prvním krokem k ozdravení lidských vztahů. (Tady je základ občas cyniky zesměšňovaného hesla o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.)
Zásada, že člověk musí zůstat věrný svým zásadám, tomu, co přijal za pravdu, byla pro Václava Havla určující zásadou. Pro ni se dostával stále znovu do konfliktu s mocí, která vynikala netolerancí, hrozila se toho, že někdo po pravdě pojmenuje její skutečnou podobu. Na rozdíl od jejích představitelů, Václav Havel byl člověk tolerantní, vyslechl názory druhých, polemizoval s nimi, nikdy se nesnižoval k nějaké mstivosti vůči těm, kdo mu odporovali.
Dovedl spolupracovat (i v době svého prezidentství) také s lidmi, kteří měli sice jiné politické přesvědčení, ale stejně jako on toužili obnovit ve společnosti svobodu a aspoň základní morální hodnoty. Měl zvláštní dar získávat lidi, dokonce i ty, kdo mu byli myšlenkově vzdálení. Měl v sobě něco bezelstného a upřímného - vlastnosti, které v době komunistického režimu spíše komplikovaly život, ale jsou bezesporu vlastní mnoha výjimečným osobnostem.
Právě díky tomu dokázal (není přitom žádný velký řečník) získat během několika dní statisícové zástupy v listopadu roku devětaosmdesátého, o málo později získat chladné americké kongresmany, stejně jako většinu politiků, médií i intelektuálů v demokratickém světě.

Víc udělat nelze

Je pro společnost blahodárné, když má v čele člověka, který je na jedné straně otevřený, na druhé straně celoživotně vyznává morální hodnoty, kterých se nehodlá vzdát. Řekl bych, že ve společnosti, která prošla tolika demoralizujícími obdobími, je to obzvláště důležité.
Že právě tyto vlastnosti vynesly Havlovi mnoho osobních nepřátel, posměšků, výčitek a obvinění, je pochopitelné. Vyčítali mu, že se ještě v čele státu chová jako disident a napadá vládní moc, kterou zároveň reprezentuje. Ale žádné obvinění ani těch nejzarytějších odpůrců nemohlo nalézt v jeho počínání nějakou nečestnost či zneužití moci.
Václav Havel po celý život považoval politiku a veškerou svou činnost za službu. Patří do velmi nepočetné skupiny lidí, kteří ohlédnou-li se za svým životem, mohou si říci, že něco učinili pro to, aby svět, v němž žijí, byl o chloupek lepší. Víc v životě vykonat nelze.
Autor je spisovatel