Polná: Za vším hledej ďábla - za památkami městečka, které provázely rány osudu

Panoráma Polné charakteristicky dokresluje kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Snímek: ČTK

Ten se prý ďáblovi upsal krví za to, že městu zajistí lepší úrodu a zvýší obchod se suknem. Když se ďábel pro Khauce po deseti letech zastavil, aby naplnil „pekelnou smlouvu“, statkář se ze slibu vykroutil. Položil ďáblovi otázku, na niž čert nenašel odpověď. Text otázky je dodnes prý sepsán tajným písmem v kobce pod zámeckou kapličkou. Tak praví legenda.

Historie psaná ďáblem?
Pravda je, že podíváme-li se do historických dat, tak Polnou stíhala pohroma za pohromou. Požáry řádily pravidelně, ten nejhorší vypukl v srpnu roku 1863 v dílně na zpracování lnu. Za pár minut zachvátil celou severní stranu náměstí i Židovské město. Ze šesti stovek domů zničily plameny 189. Po pěti letech přišla rána osudu opět, tentokrát od stolu vedení Severozápadní dráhy, které rozhodlo, že důležité železniční spojení Německý (Havlíčkův) Brod - Znojmo mine Polnou o šest kilometrů. Tehdy třetí největší město na Vysočině se tak doslova ocitlo na vedlejší koleji a z této rány se již nikdy nevzpamatovalo.
Trhová osada byla osídlena zřejmě již ve 12. století. První zmínka pochází až z roku 1242 - král Václav I. stvrdil, že Polná je majetkem Jana I. z Polmny. Podle téže listiny stál v osadě kostel zasvěcený Matce Boží, a to na místě dnešního děkanského chrámu. Městem se Polná stala koncem 13. století. Zdejší usedlosti, které patřily k významným strategickým místům na mapě někdejšího Českého království, patřily slavným rodům - Trčkům z Lipé, Pirkštejnům, pánům z Kunštátu, Valdštejnům, Žejdlicům a po bitvě na Bílé Hoře připadla Polná Ditrichštejnům, kteří zde vládli tři sta let. Z polenského hradu vedl do boje své vojáky král Jiří z Poděbrad, panoval zde Vladislav II., pobýval tu Fridrich Falcký nebo Ludvík Jagelonský.

Za rok to bude 300 let
Městečko, které leží 14 km severovýchodně od Jihlavy na potoce Šlapanka, nedaleko historické zemské hranice Čech s Moravou, však neprovázejí jen pohromy a historické nespravedlnosti. Šťastné doby panovaly delší dobu a ze všech přírodních katastrof se město vždy vzpamatovalo. Navíc se z těch klidnějších a šťastnějších chvil dochovalo mnoho památek, kvůli kterým stojí za to na nedaleké dálnici Praha - Brno přibrzdit a do Polné si pár kilometrů zajet.
Centrum města je ohraničeno náměstími - Sezimovým a Husovým. Měšťanské domy, které patří do památkové zóny, vesměs vznikly v polovině 19. století po onom požáru. Středověká jádra si uchovala dodnes. Např. dům čp. 49 (U Rytířů) na Husově náměstí pochází ze 16. století. Průčelí zdobí kamenná deska s klečícím rytířem, která připomíná svatbu Hynka Bočka z Kunštátu s Kunhutou z Pernštejna v roce 1502. Zajímavé jsou také domy čp. 48, čp. 41 nebo 47. V tom přespávala i Božena Němcová. Na Sezimově náměstí stojí za zmínku dům čp. 2, jehož gotické jádro je spojeno s dolní branou z konce 14. století.
Dominantou města je ale děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, trojlodní bazilika z let 1699 - 1707 s bohatou barokní výzdobou interiéru, postavená v letech 1700 - 1707 podle původních plánů italského mistra Dominika de Angeli. Kostel se nyní rekonstruuje, aby mohl být příští rok důstojným centrem třísetletých oslav. Nicméně i zvenku můžete obdivovat jednu z největších barokních bazilik u nás. Je 63 m dlouhá, 26 m široká a 22 m vysoká. Po požáru 1863 znovu postavili věž, její výška dosahuje 64 m. Uvnitř lze vidět největší zachované barokní Sieberovy varhany u nás, hrobky rodu Žejdliců nebo cínovou křtitelnici z roku 1617.


Goticko-renesanční část polenského zámku otevřela své opravené "brány" v létě 2004.
Snímek: ČTK

Hrad nebo zámek
Pokud přijedete do města od Jihlavy, nemůžete si nevšimnout dvou důležitých orientačních bodů: středověkého hradu a obřího rybníka, na jehož břehu se pevnost nachází. Původně dřevěný hrádek byl na úpatí Kateřinského kopce přestavěn na gotický hrad ve druhé polovině 13. století. Hrad střežil osadu na jedné ze starších větví Haberské stezky, po nichž kupecké karavany mířily na Balkán a do Orientu. Roku 1584 hrad vyhořel a stal se z něj renesanční čtyřkřídlý zámek podle návrhu učence Zachariáše z Hradce. Výstavní fortifikační stavba ale ještě změnila podobu několikrát. V letech 1645 a 1647 zámek vypálili Švédové, barokně ho dali přestavět Ditrichštejnové. Po dalších dvou požárech - v letech 1744 a 1794 - zámek pustne. V roce 1863 dokonce jeho zdivo posloužilo jako stavební kamen pro domy zničené požárem. Do někdejší podoby se začal zámek opět probouzet ve 20. letech minulého století. Dodnes ale nejsou všechny části ještě zrekonstruovány. Podařilo se obnovit první patro se třemi sály: Pirkštejnskou a Hradeckou síň s trámovými stropy a Kunštátskou síň s křížovou klenbou a zbytky původní výmalby. V nově otevřených prostorách pravého křídla se nachází městské muzeum.
Rybník Peklo. Jak příhodný název pro polenskou oblast. Přitom téměř 16ha vodní plocha vznikla z vděčnosti. Založil ji roku 1480 syn českého krále Jiřího z Poděbrad Viktorín z Kunštátu, vévoda müstenberský, poté, co se po devíti letech zajetí ocitl na svobodě. V roce 1469 byl nedaleko Polné zajat, když se účastnil otcovy výpravy proti uherskému králi Matyáši Korvínovi. Ihned po propuštění se Viktorín vrátil na své polenské panství. Zvelebil hrad a na čas zde hostil královský dvůr Vladislava II. - v době, kdy musel panovník s osazenstvem Pražského hradu prchnout před morovou epidemií. Polná v témže roce získala i významná městská práva.

Mezi dvěma náboženstvími
Kromě chrámu Nanebevzetí Panny Marie se Polná chlubí ještě třemi významnými církevními stavbami. Na vršku blízko zámku stojí kostel sv. Kateřiny založený v 80. letech 14. století, naposledy byl přestavěn koncem 19. století. Interiéru dominují fresky z 15. století. Nejkrásnějším a zároveň nenápadným kostelem města je kostel sv. Anny, který vznikl v polovině 15. století. V roce 1893 začala jeho velkolepá přestavba, při které změnil kostel vzhled do dnešní pseudogotické podoby. Poslední polenský kostel je připomínkou události, která město navždy zapsala do učebnic historie. Základy barokního hřbitovního kostela sv. Barbory mají půdorys řeckého kříže a byl postaven v letech 1720-25. Na hřbitově je pohřbena zavražděná Anežka Hrůzová.


Synagogu v Polné se podařilo znovuotevřít po rekonstrukci v roce 2000.
Snímek: ČTK

Kauza století: Hrůzová a Hilsner
Její smrt na přelomu března a dubna 1899 vzedmula nebývalou vlnu antisemitismu nejen v Polné, ale i v celém rakousko-uherském mocnářství. Jako vrah devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové byl bez jakýchkoliv důkazů okamžitě obviněn člen zdejší židovské obce Leopold Hilsner. Židovská obec byla v Polné početná a její čtvrť čítala 32 domů a dvě městské brány. Synagoga vznikla koncem 17. století stejně jako rabínský dům s průchodem, kterým se dnes dostanete na tzv. "rabínský plácek s historickým domem. Obviněním Hilsnera odstartovala osmnáct let trvající kauza - tzv. hilsneriáda. Hilsner byl v září 1899 v Kutné Hoře a pak v listopadu 1900 v Písku odsouzen k trestu smrti. Tehdy se do procesu vložil univerzitní profesor Tomáš Masaryk, který se postavil na stranu Hilsnera se slovy: "Přijímám-li Ježíše, nemohu být antisemitou. Jedno, nebo druhé!". Celostátní protižidovskou náladu vystihoval nejlépe rozšířený popěvek: Nekupujte u židů cukr, kafe, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku! Masaryk na popěvky nedbal a postavil se všem v boji za to, aby na českém národě neulpěla krev nevinné oběti. Vysloužil si pouze veřejné odsouzení na zdech i v novinách, které ho odsuzovaly za zradu češství: Na Masarykovi by se ani Hilsner české krve nedořezal!
Masaryk ale nakonec slavil vítězství: v roce 1917 byl Hilsner osvobozen. Svobody si však příliš neužil, zemřel několik let poté. Vrah Anežky Hrůzové nebyl nikdy vypátrán.

Za vším hledej ďábla?
Je zajímavé, že ve městě, údajně tolik spojeném s ďáblem, není jediná významná stopa po čertech - pomineme-li tajné zprávy v tajné kobce na tajném místě pod zámkem. Ale podle místních je moc pekelná patrna na každém kroku - přičítají jí třeba, že Polná nezískala titul historického města roku 2005, ale i nedávnou prohru 0:3 s Bystřicí nad Pernštejnem v zápase fotbalového přeboru Vysočiny .

Karolína Železná