Dluhy lze vymáhat lépe i přes hranice

Dluhy lze vymáhat lépe i přes hranice

Dlužníci by se nyní měli mít v Evropské unii, tedy i v Česku, na pozoru mnohem více než doposud. Exekuce jsou totiž v zemích pětadvacítky jednodušší, než tomu bylo dříve.
Zatímco v minulosti vymáhání takových dluhů v zahraničí trvalo měsíce až roky, od loňského října, kdy začal platit Evropský exekuční titul (Nařízení Rady (ES) 805/2004), se může jednat o týdny. Věřitelé tak mají mnohem větší šanci získat své "ztracené" peníze rychle zpět.
Nejde však o univerzální legislativní normu použitelnou pro každý případ. Evropský exekuční titul se týká pouze takzvaných nesporných nároků. Tedy například pohledávek, které dlužník sám uzná (třeba ve formě notářského zápisu), případně se k nim v soudem stanovené lhůtě nevyjádří a soud pak vydá tzv. rozsudek pro uznání.
"Vše se tím výrazně ulehčuje a zrychluje," říká českobudějovický advokát Jiří Švihla, specializující se na evropské právo.
Jakmile totiž soud odsoudí dlužníka k zaplacení neuhrazené sumy a rozhodnutí nabude právní moci, může věřitel požádat ten samý soud, aby své rozhodnutí potvrdil jako Evropský exekuční titul. To představuje vyplnění jednoho formuláře, který je platný po celé EU. Nemusí se tedy domáhat uznání vykonatelnosti v zemi dlužníka.
"Na tomto základě pak lze přímo oslovit zahraniční exekutory," uvádí Švihla. Ten tímto způsobem vymohl na Slovensku pohledávku pro jihočeského grafika, jehož autorská práva zneužila tamní firma. Ta se po rozhodnutí českého soudu o náhradě škody ve výši 260 tisíc korun neměla k jejich uhrazení. Nyní na to stačilo 74 pracovních dnů. Šlo zřejmě o první případ v Česku, při němž byl Evropský exekuční titul uplatněn. Novinka, pomáhající českým věřitelům, se však zároveň dotýká i českých dlužníků. I na ně totiž platí stejné evropské paragrafy. Podle Švihly je proto velmi důležité věnovat pozornost smluvní agendě. "Pokud uzavírám kupní smlouvy s cizím kupujícím, je v nich víc než důležité upravit základní pravidla hry. Právem jaké země EU se tento smluvní vztah bude řídit (tzv. rozhodné právo). Případně pod jakou soudní jurisdikci bude případný spor spadat," vysvětluje právník.
Český prodávající si tak může dojednat například s německým kupujícím tzv. prorogační smlouvy podle evropského nařízení Brusel I. Taková dohoda umožňuje oběma stranám využít jejich smluvní svobody a založit mezinárodní pravomoc soudů (například českého), které obě strany považují za nejvýhodnější pro řešení existujících nebo hrozících sporů. Pokud se pravidla hry podcení, může to vymáhání pohledávek komplikovat.
"Budu-li předjímat, že druhá strana bude mít s placením problémy, mohu si vytvořit dopředu lepší soudní pozici, a tím si výrazně pomoci," říká advokát. Podle něho ale většina obchodníků podobně neuvažuje. Přitom v opačném případě může být pohledávka vyřešena rychleji, úspěšněji a za méně času i peněz.
V Česku od července 2006 platí i Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, nazývána "Římská úmluva 1980". Ta je jakýmsi evropským obchodním zákoníkem, použitelným ve většině zemí EU. Například v Německu platí od letošního listopadu, na Slovensku od srpna. Evropský dlužník je pak překvapen, když se třeba u něj v Pasově objeví soukromý německý exekutor, vymáhající pohledávku českého věřitele.
Rok 2007 ale může přinést další změnu. V platnost by mohlo vstoupit nařízení o evropském platebním rozkazu. Tím by se v posledním řetězci doplnilo evropské právo civilního procesu. Tedy vše, co nespadá pod právo trestní. I tady půjde o výrazné zjednodušení agendy. "Vymahatelnost práva je jedním ze základních atributů fungování evropského společenství," připomíná Švihla.