Šikana se nevyhýbá téměř žádné české škole

Šikana se nevyhýbá téměř žádné české škole

Opakované týrání či dokonce lynčování spolužáků už není dnes na českých školách výjimkou. Stupňující se agrese studentů je podle odborníků celosvětovým problémem. Dokládá to i nedávný případ mladé Polky, kterou spolužáci ve třídě sexuálně obtěžovali. Dívka se pak doma oběsila.
"I u nás už jsme zaznamenali podobné případy, kdy mladou dívku spolužáci obtěžují. Výjimkou nejsou ani následné pokusy o sebevraždy," říká odborník na šikanu Michal Kolář. I podle loňského průzkumu společnosti Aisis, se šikana nevyhýbá skoro žádné škole. Téměř 40 procent dětí v něm prozradilo, že se se šikanou setkaly.

Na gymnáziích slovní týrání

"Podobný výsledek má například i Velká Británie či další země Evropy," podotýká Kolář. Podle něj je šikana horší na učilištích.
"Ale nevyhýbá se ani gymnáziím. Tam sice jde hlavně o verbální zesměšňování či týrání, ale mnohdy také dovede oběti do zoufalé situace," říká Kolář. Samotné školy se nejčastěji setkávají se slovními potyčkami nebo drobnými rvačkami mezi studenty. "Žáci si například závidí oblečení nebo se posmívají spolužákovi kvůli brýlím," popisuje Kateřina Měšťánková, metodička prevence sociálně-patologických jevů na pražské Základní škole Kavčí hory.
Zkušenosti se šikanou Romů mají například na Střední škole technické v Mostě. "Snažíme se Romy začleňovat více do kolektivu, ve třídách jsou naopak v menším počtu, aby nebylo tolik konfliktů," vysvětluje zástupce ředitele Karel Vokáč. Podle něj je nejhorší situace v prvních ročnících.
"Proto řešíme problémy hned, zveme do školy rodiče. Jedině tak se dá šikaně zabránit," dodává.
Týrat studenty mohou ale i samotní učitelé. "Měli jsme problémy s angličtinářkou. Anonymně jsme si na ni stěžovali. Ředitelka ale dopisy učitelce předala. Ta nás pak vyslýchala, kdo to napsal. Dokonce nám oznámila, že každého dovede vyzkoušet na pětku," říká studentka, která z obavy chtěla zůstat v anonymitě.

Učitelům pomáhají kursy

Rozpoznat šikanu především u starších dětí je pro mnohé učitele problémem. Pomoci by jim proto měla školení ministerstva školství i například projekt Minimalizace šikany společnosti Aisis. V současnosti ho využívá sedmnáct škol. "Učitelé se naučí, jak v takových případech postupovat. A také, jak se nemají chovat, aby šikanu sami nevyvolávali. Nevychvalovat jednoho žáka a druhého naopak nedávat za špatný příklad," vysvětluje manažer projektu Milan Kotík.
V každé škole je už dnes výchovný poradce či psycholog. To ale mnohdy nestačí. "Není to problém pouze školy, ale i rodiny a celé společnosti," říká Bohumil Stejskal z ministerstva školství. Podle něj se musí začít s prevencí už v brzkém věku. "A ne postupovat jako v USA, kde přemýšlejí o zbraních pro učitele. Řešením není ani rozdělování škol na dívčí a chlapecké jako v Polsku," dodává.

Šikana na českých školách

Šikanu ve škole zažilo na čtyřicet procent dětí. S nejčastější formou šikany - posmíváním, pomluvami a nadávkami - se setkaly dvě třetiny z nich.
Fyzickou šikanou, jako je fackování, kopání či rány pěstí, trpí nejméně každý desátý šikanovaný.
Zhruba 21 procent dětí je šikanováno každý den, 25 procent každý týden, 22 procent zhruba jednou měsíčně a 31 procent nejméně jednou za rok.
Oběti šikany nejčastěji pomohla třídní učitelka či kamarádi (shodně 25 procent), pomoc rodičů přišla ve 12 procentech případů. Ve 21 procentech nepomohl nikdo.

Pramen: Dotazníkové šetření občanské společnosti Aisis (2005)