Výroba elektřiny ze slunečního světla nabízí řadu výhod: fotovoltaické články nemají žádné pohyblivé prvky, při práci nevydávají hluk ani neznečišťují okolí, obejdou se bez obsluhy a údržby, lze je umístit na plochy, které jsou jinak nevyužité. Až se podaří vyřešit problém skladování vyrobené elektřiny, půjde patrně o nejvyužívanější alternativní zdroj.

Fotovoltalický článek je - laicky řečeno - destička, která produkuje proud, když se na ni svítí. Jde vlastně o velké množství polovodičových diod. Na jejich takzvané hradlové vrstvě (rozmezí mezi polovodivými materiály s různými typy vodivosti) dochází při dopadu světla k vnitřnímu fotoelektrickému jevu - záření uvede do pohybu elektrony, které vytvářejí elektrický proud.

První solární články byly vyvinuty v Bellových laboratořích v USA roku 1954. Uplatnění našly krátce na to jako zdroj energie pro umělé družice. Díky tomu se jejich technologie rychle rozvíjela, rostly výkony a klesaly ceny, takže se brzy dalo uvažovat i o komerčním prodeji. Fotovoltaické články tedy patří k těm technologiím, za které do značné míry vděčíme kosmonautice. (jnk)