"Přemýšlet mě nikdo neučil," říká student

"Přemýšlet mě nikdo neučil," říká student

Pro spolužáky byl chodící encyklopedií. Dlouho před maturitou měl jasno: půjde studovat sociologii. Bylo jen málo odborných knih z vysněného oboru, které nepřečetl už na střední škole. Citoval z Maxe Webera i Durkheima. Nikdo nepochyboval, že se na školu bez problémů dostane. Musel by se však hlásit na jinou univerzitu a v jiné době.
Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně totiž - jako jedna z prvních v zemi - už ve chvíli, kdy se Jan Svoboda na zkoušky připravoval, nežádala mechanické znalosti, zkoumala schopnosti studovat: logické myšlení, schopnost abstrakce, talent odhalit v textu podstatné.
Zatímco jeho spolužáci v maturitním ročníku ještě tápali, on měl jasno: čas stráví výhradně nad knihami. Nepřišel ani na jeden z rozlučkových večírků.
"Myslel jsem, že pokud se chci opravdu na vysokou dostat, musím se toho naučit co nejvíc a nemyslet na zábavu. Jedině tak uspěju. Všechno jsem pak uměl skoro nazpaměť," říká.
Jenže jeho geniální paměť a encyklopedické znalosti ho při přijímačkách nakonec zradily. Masarykova univerzita totiž požadovala, aby nejprve prošel testem Obecně studijních předpokladů a Základů společenských věd od Scia. "Když jsem poprvé viděl zadání, tak jsem vůbec nechápal, co po mně vlastně chtějí. Čekal jsem jednoznačné otázky a odpovědi z klasických testů, u kterých, pokud jste dobře naučeni, nemusíte tolik přemýšlet. Doplňovat ale slova, porozumět textu nebo rychle logicky přemýšlet mě nikdo na střední škole neučil."
U zkoušky tehdy propadl. "Test na studijní předpoklady jsem zvládnul jen na 10 procent. A test ze společenských věd jen na 20 procent. Naprosto mě to vykolejilo a znervóznilo, že jsem pak nebyl schopný odpovídat ani na otázky, které už bych zvládl. Nakonec jsem propadl i u testů samotné fakulty, protože jsem byl nervózní, že je to poslední pokus a na jinou školu přihlášku nemám."
Naopak jeho spolužáci ze střední školy, kteří se na poslední chvíli rozhodli, že na sociologii půjdou, uspěli v testech bez problémů. "To jsem nemohl pochopit. Ze sociologie uměli nutné minimum, ale logika jim nedělala žádné problémy," dodává Honza.
Zkušenosti z přijímaček ho nakonec odradily natolik, že už se v dalších letech na vysokou nepřihlásil. Nyní pracuje u otce ve stavební firmě. "Je to pro mě zatím největší prohra. Studovat už bych ale nešel."