Adam Černý: Papež otevíral dveře

Papež otevíral dveře

Cesta papeže Benedikta XVI. by měla silný politický rozměr, i kdyby nebylo jeho zářijové přednášky na řezenské univerzitě, kterou si mnozí muslimové vyložili jako útok proti islámu. Vydat se do Ankary po bouřích, které přednášku následovaly, vyžadovalo odvahu. Turecko je významnou islámskou zemí a chce vstoupit do Evropské unie. O jeho schopnosti stát se jejím členem však před časem tehdy ještě kardinál Joseph Ratzinger silně zapochyboval. Proto bylo přetěžkým úkolem vydat se na cestu s tím, že není politická, když je ve světě chápána především jako politikum.
Uspět za těchto okolností hraničí se zázrakem. Podle církevních měřítek jsme se na Bosporu zázraku nedočkali, ale ještě před koncem cesty je zřejmé, že papež Benedikt XVI. uspěl - už jen proto, že se na ni vydal. Na letišti v Ankaře jej přivítal premiér Erdogan, kterého jistě potěšilo, že papež neopakoval, co kdysi prohlásil jako kardinál.
Rozdíl mezi Janem Pavlem II. a jeho nástupcem je patrný v důrazu, který klade na dialog křesťanů s muslimy založený na rozumu a na odmítnutí násilí. Je pokusem prosadit logické argumenty v atmosféře nabité emocemi. Reakce na přednášku v Ratisbonnu ukázaly, jak je taková cesta obtížná.
Vydat se do Turecka po bouři hněvu, která se na papeže v předchozích týdnech snesla, by mohlo vypadat jako cesta do Canossy. Místo toho chtěl uklidnit muslimy a obnovit vztahy s východními křesťany. Ani jedno není snadné. Papež dokázal mnoho, jestliže cesta k oběma cílům zůstává otevřená.
adam.cerny@economia.cz