Nový zákoník práce zavádí významnou novinku: Zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. Smyslem této úpravy je zamezit obcházení ustanovení o přesčasové práci.
Je zde samozřejmě i souvislost s vedlejším nebo souběžným pracovním poměrem, se kterými nový zákoník práce již nepočítá. Neznamená to však, že by zaměstnanec nemohl být zaměstnán ve dvou pracovních poměrech, třeba u různých zaměstnavatelů. Například, pokud by u jednoho z nich konal práce po kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu a u druhého by byl zaměstnán na plně stanovenou týdenní pracovní dobu, nepůjde o vedlejší pracovní poměr, ale o dva pracovní poměry s různě stanovenou pracovní dobou.
V praxi se samozřejmě budou i nadále uplatňovat pro posuzování právních účinků sjednaného druhu práce některá soudní rozhodnutí. Za všechny bych uvedl například rozhodnutí Nejvyššího soudu: "Rozsah prací, které je povinen zaměstnanec vykonávat v pracovním poměru, je vymezen sjednaným druhem práce. Zaměstnavatel nemůže ... bez dalšího požadovat, aby zaměstnanec konal práce, jež se sjednanému druhu práce vymykají."

Autor je ředitelem serveru www.epravo.cz