Bulharsko a Rumunsko. Podceňovaná příležitost?

Jak v Rumunsku, tak i v Bulharsku je stále více atraktivních zakázek. Úsilí a čas, který je nutno věnovat na jejich získání, přináší však ovoce. S tímto konstatováním se shoduje i Jindřich Nádvorník, generální ředitel Mikroelektroniky: "Naší firmě se podařilo proniknout na bulharský trh koncem loňského roku, kdy jsme vyhráli výběrové řízení na odbavovací systém pro městskou hromadnou dopravu v hlavním městě Sofii."
Podmínkou výběrového řízení bylo vystavení bankovní záruky za předloženou nabídku. Po vítězství následoval požadavek na vystavení bankovní záruky za řádné provedení kontraktu a za vrácení akontace. "Bulharský partner chtěl záruku značně nestandardního znění a navíc na dobu neurčitou. Díky vstřícné a velmi profesionální spolupráci s Komerční bankou jsme vše vyřešili a záruční listiny byly vystaveny včas a v požadovaném znění. V současné době již začínáme s přípravou dodávky a předpokládáme, že instalace proběhnou během letošního roku," dodává Jindřich Nádvorník.
Právě záruky jsou velice častým instrumentem zajištění exportních obchodů do těchto zemí. Dobrým příkladem jsou projekty financované z evropských fondů, kde jsou bankovní záruky vyžadovány zejména za předloženou nabídku a za řádné provedení kontraktu. Vzhledem k tomu, že se dá očekávat zvýšení objemu prostředků určených na zlepšování infrastruktury, vzrostou i požadavky na tato zajištění.
Naopak využití dokumentárních plateb ve vzájemném obchodu s Českou republikou není příliš rozšířené. V Bulharsku se podle našich zkušeností používají jen zhruba ze tří procent, přitom podíl zadlužených místních firem je přes 20 procent a vymahatelnost peněžních plateb není stoprocentní. Problémy potvrzuje i zpráva Evropské komise ze září minulého roku, která vyžaduje po obou zemích zlepšení právního prostředí v oblasti podnikání a kritizuje vysokou míru korupce, která zhoršuje podnikatelské prostředí a zvyšuje tím rizika obchodování.
Zde se očekává výraznější zlepšení právě se vstupem do Evropské unie.

Bankovní sektor je v obou zemích stabilizovaný. V Bulharsku je toto odvětví plně privatizováno s třiceti čtyřmi komerčními bankami a pobočkami zahraničních bank. V květnu 2003 Bulharská národní banka kategorizovala banky do tří skupin na základě velikosti jejich aktiv a dalších parametrů jejich činnosti. I když to odmítá takto interpretovat, jde o jakýsi rating.
První skupina zahrnuje deset bank ve vlastnictví silných, většinou mezinárodních bankovních holdingů nebo společností s transparentní strukturou vlastníků, nejvyššími aktivy a efektivní činností. Druhou skupinu tvoří ostatní bulharské banky, které nemají tak silnou vlastnickou strukturu nebo ty s nižšími aktivy. Třetí skupinou jsou pak pobočky zahraničních bank.
Bankovní sektor je zde charakterizován velkým růstem úvěrů, a to jak podnikových, tak hypotečních. Přesto zůstává i Bulharsko cash country a přesun k nehotovostním produktům je pomalý, například šeky využívají prakticky jen zahraniční společnosti.
V Rumunsku působí třicet devět bank, většina je soukromá a majoritní kapitál je zahraniční. Bankovní sektor je velice koncentrovaný, prvních pět bank vlastní 60 procent všech aktiv a první desítka až 80 procent. Největší bankou je Banca Comerciala Romana SA, u které první neúspěšné kolo privatizace proběhlo již před pěti lety, kdy byla odmítnuta francouzská aliance dvou státních spořitelen a konsorcium rakouských bank. Při druhém pokusu se konečným vítězem stala Erste Bank; jde o dosud největší rakouskou zahraniční investici a největší tuzemskou přímou investici.
Druhou největší a bezesporu první moderní bankou v zemi je BRD-Groupe Société Générale SA s 5500 zaměstnanci a 170 pobočkami, která patří do mezinárodní skupiny Société Générale. Všeobecně jsou rumunské banky zaměřeny hlavně na retail, pouze 35 procent populace vlastní nějaký účet.
Všeobecně jsou rumunské banky zaměřeny hlavně na retail, kdy pouze 35 procent populace vlastní nějaký účet.

Bulharsko a Rumunsko představují velkou příležitost pro české firmy zejména v oblasti energetiky, infrastruktury a vývozu různých technologií, kde je většinou ze strany kupujícího požadováno financování celého obchodu. To dokládají i slova finančního ředitele společnosti ZVVZ Vladimíra Krejčího: "V roce 2004 jsme se zúčastnili tendru na dodávku rekonstrukce kotle pro tepelnou elektrárnu bulharské společnosti Teplofikace Ruse. Umístili jsme se ale až na druhém místě za konkurencí z Polska."
Polská společnost však nakonec nepředložila slíbenou nabídku na financování. "O našem vítězství rozhodlo proto velmi rychlé vypracování nabídky Komerční bankou a poskytnutí financování formou exportního odběratelského úvěru s pojištěním EGAP, a to za necelé dva měsíce od podpisu kontraktu. V červenci loňského roku jsme podepsali druhou smlouvu na rekonstrukci dalšího kotle, kterou opět financuje Komerční banka," dodává Vladimír Krejčí.
Většina zahraničních zpravodajských stanic přenášela bouřlivé oslavy vstupu obou zemí do EU, kdy statisíce místních obyvatel zaplnily hlavní náměstí metropolí. Přes nízkou úroveň koupěschopné poptávky a cenové hladiny jsou a budou pro nás obě země zajímavými obchodními partnery. Zároveň budou stále připravenější na vstup silného a středně silného kapitálu. Budou-li reformy a celkový společenský obrat v obou zemích probíhat současným tempem, bude v následujících několika letech tento trh rozdělen.

Autorka je ředitelka Financování obchodu a exportu Komerční banky