Ostrov Bali školícím střediskem?

Ostrov Bali školícím střediskem?

Josef Drbohlav
Praha, 9. 5. 2002
Nevím, nakolik mohou životodárné paprsky jižního asijského slunce a prohřátý plážový písek projasnit a proteplit nečitelná, studená ustanovení našich zákonů. Není to však docela vyloučeno. V poslední době se totiž pracovníci správce daně stále častěji setkávají s tím, že si někteří daňoví poplatníci snižují svůj daňový základ o výdaje (náklady) na školení o změnách v daňových a jiných zákonech, pořádaná na různých exotických místech naší planety, např. na Bali.
Nelze zpochybňovat, že obecně jsou výdaje (náklady) na tato školení výdaji na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, ani to, že správce daně nemá právo zasahovat do svobodného rozhodování podnikatelských subjektů. Na druhé straně i zde platí, že poplatník musí prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v daňovém přiznání, tedy i spojitost daňových výdajů s dosažením, zajištěním a udržením příjmů. Pracovník správce daně při prováděné kontrole v uvedeném případě asi nebude zpochybňovat, že poplatník předložil doklady (letenky, ubytování v hotelu apod.), které má řádně proúčtovány ve svém účetnictví. Poplatník je vedle toho obvykle připraven prokázat i svědeckými výpověďmi ostatních účastníků zájezdu, případně přednášejícího lektora, že se uvedená akce uskutečnila. Při tom je nasnadě, že výdaje (náklady) na vlastní školení prováděné lektorem neobsahují významnější část z celkových výdajů spojených s touto akcí. Daleko podstatnější částky tvoří výdaje na letenky, ubytování v hotelu, stravování, tedy v podstatě nakoupené služby cestovní kanceláře, zcela identické jako u běžné rekreace. Už na první pohled tento poměr poodhaluje, že vlastní školení může být ve skutečnosti jen jakýmsi nenáročným doplňkovým programem individuální zahraniční rekreace, která by tak byla v plné výši zohledněna v daňových výdajích poplatníka a logicky by snižovala zdanitelné příjmy.
A právě pro takové případy má zákon o daních z příjmů v rezervě uschováno ustanovení, které se příliš často v praxi nepoužívá ani není všeobecně známé. Podle § 23 odst. 10 tohoto zákona se totiž pro zjištění základu daně vychází z účetnictví, pokud ovšem nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem. Jinými slovy řečeno, daňovým výdajem je pouze ten výdaj, který je definován daňovými předpisy, ale jen za předpokladu, že jeho vynaložením není sledováno krácení daňové povinnosti. Jsem přesvědčen, že do rámce ustanovení § 23 odst. 10 ZDP zapadá i zmíněné školení na Bali, třebaže si nenamlouvám, že zvláště ti, jimž jejich bronzová pleť ještě nestačila poblednout, budou mít stejný názor. I když mi není známo, že by k této problematice existoval daňový judikát, domnívám se, že by správce daně v případě obdobného pokusu o snížení daňového základu měl být stejně nepřístupný jako džungle na Papui-Nové Guineji.
Autor je vedoucím pracovníkem
Finančního úřadu pro Prahu 7