Bílými stopami - TIPY NA BĚŽKAŘSKÉ TRASY V ČESKU

Snímek: Archiv

Běžecké lyžování je u nás skutečnou zimní turistikou, kterou zpestřují impozantní výhledy či návštěvy útulných horských chat. O tom si může třeba Rakušan nechat jenom zdát!


Krkonoše

Od procházek k túrám
Krkonoše jako naše největší hory disponují množstvím běžeckých tras od těch procházkových a až po takové, které se blíží svou náročností k vysokohorským túrám. Proplétají se od Harrachova až po Žacléř a v posledních letech je propojuje pravidelně upravovaná lyžařská Krkonošská magistrála. Na ní jsou navěšeny korálky jednotlivých lokálních areálů, které jsou mnohdy samy o sobě zcela dostačujícím hřištěm pro lyžaře běžce. Okruhů a výletů lze v Krkonoších zkombinovat bezpočet, za zvláštní zmínku stojí hlavně cesty hřebenové, odkud lze za příznivých podmínek zhlédnout to nejlepší z Krkonoš. Pakliže se zajímáte o sportovní běhání, lze doporučit například okolí Horních Míseček, kde se nachází asi největší nabídka přesných stop pro klasiku i bruslení.


Horní Mísečky - Benecko - Žalý
Horní Mísečky či vrchol Medvědín (1234 m) jsou výchozími místy pro mnoho krásných výletů krkonošskou přírodou. Tamní pravidelně a dokonale upravované tratě se staly tradičním centrem pozornosti sportovních běžkařů, velmi často se na nich pořádají závody, dokonce i mistrovství republiky. Asi nejpříjemnější běžecké vyžití naleznete mezi Mísečkami a Beneckem. Za návštěvu tam stojí rozhledna na vrcholu Žalý (1018 m), který leží v jižním cípu oblasti, ale také severní hřebeny s Vrbatovou boudou. Občerstvení najdete vedle Míseček i Na rovince, která je jakýmsi středobodem celé běžecké oblasti. Vhodný vstup do oblasti je z lyžařského střediska Herlíkovice (lanovkou pod vrchol Žalý), z Benecka i Horních Míseček.

Trasy: Po celé Krkonošské lyžařské cestě se setkáte s červeno-bílými kosočtverci s nápisem Krkonošská cesta a symbolem běžkaře. Tratě jsou udržovány sněžným strojem třikrát až čtyřikrát týdně podle povětrnostních a sněhových podmínek. Krkonošská lyžařská cesta je označena - červeně, běžecké závodní tratě - modře, běžecké turistické trasy - zeleně. V horských střediscích je pro snazší orientaci instalováno třicet velkoplošných panoramatických map. Podrobnou mapku celé magistrály se všemi vyznačenými trasami, získáte v informačních střediscích.
Celkem: 550 km upravovaných tras www.krkonose.cz


Jizerská magistrála
Nejen ve stopách "padesátky"
Jizerská lyžařská magistrála je pravděpodobně nejvýznamnější tratí pro běžecké lyžování v Česku. Může za to výhodný profil Jizerských hor, dlouhá lyžařská tradice i aktivita tamních občanů a podnikatelů, kteří udržují masový závod Jizerskou padesátku, letos bohužel pro nedostatek sněhu zrušenou.
Výchozích míst do stop Jizerských hor je několik. Tradičním je Bedřichov, můžete ale startovat i z osady Jizerka, z Polubného nebo z Josefova Dolu. Tras na výběr je mnoho. Za návštěvu stojí určitě osada Jizerka s několika restauracemi či slavným Hnojovým domem extravagantního německého Čecha Gustava Ginzela. Vynechat nelze horské chaty, jako je Šámalka na Nové louce, Smědava či Prezidentská chata. Na Královce můžete z rozhledny pozorovat celý Liberec s horskou dominantou zaobleně špičatého Ještědu v zádech...
Trasy Jizerské magistrály uspokojí rekreanty svým relativně mírným profilem, na své si přijdou ale i náruživí sportovci. Cesty jsou navíc tradičně dobře upravované a připravené pro oba lyžařské styly - klasiku i bruslení. Výhodou Jizerských hor může být i zázemí velkých měst Liberce a Jablonce nad Nisou.

Trasy: Nástupní místa Jizerské magistrály
Bedřichov (Maliník, Stadion), Liberec (Česká chalupa, Rudolfov), Janov nad Nisou (Hrabětice), Jablonec nad Nisou (Břízky), Jizerka (Mořina), Albrechtice (Mariánská hora), Josefův Důl (Peklo, Dolní Maxov), Horní Polubný (Václavíkova studánka), Kořenov (Martinské údolí), Nové Město pod Smrkem (U spálené hospody), Smědava, Odřichov v Hájích (Na Pilách).
Celkem: 115 km
www.jizerske-hory.cz/tjbizu/magistra.htm


Krušné hory

Na skok do Německa
Krušné hory nabízejí cosi osobitého, co jinde nenajdete. Boží Dar leží těsně nad hranicí inverzní oblačnosti, z níž čas od času vykouknou elektrárenské komíny a chladicí věže. Okolní příroda je ale výrazně silnějším magnetem pro návštěvníkovu pozornost, ostatně za ní sem lidé jezdí. A vyplatí se to.
Běžkařský výlet v Krušných horách zahájíme v Božím Daru, nejvýše položeném městečku u nás i ve střední Evropě (1028 m). Po Krušnohorské lyžařské magistrále se vydáme jihozápadním směrem přes Božídarské rašeliniště až na úbočí Božídarského Špičáku. Ten je nejvyšší čedičovou kupou v České republice se zbytkem lávového příkrovu, ale protože se nachází v přírodní rezervaci, na samotný vrchol se nesmí.
Od Blatenského příkopu se dostanete až k lyžařskému přechodu Hubertky, který je v provozu v zimě od 8 do 18 hodin. Vystoupat z něj lze na nejvyšší bod vrcholu Hubertky anebo můžete vjet do Německa na tamní lyžařské tratě. Výlet si můžete udělat až na Fichtelberg, který je nejvyšším bodem saské části Krušných hor (1215 m) a na vrcholku najdete meteorologickou stanici. Z jihovýchodní strany sem vede kabinová lanovka z roku 1924 a paralelně i čtyřsedačka.

Trasa: Boží Dar - Krušnohorská lyžařská magistrála - Božídarský Špičák - Blatenský příkop - lyžařský přechod Hubertky - Hubertky - lyžařský přechod Hubertky - A. Guenther W. Boerner Weg - Tellerhaeuser - Kloeppelstrasse - Altpohlaer Strasse - Baechelhuette - (Fichtelberg) - přechod Boží Dar - Boží Dar
Délka trasy: 16 (20) km
Náročnost: lehká


Šumava

Česká klasika
Šumava je pro lyžařský běžecký sport tradičně mimořádně vhodné i romantické místo. Za poslední léta vznikla v šumavských hvozdech síť speciálních lyžařských cest, z nichž mnohé jsou strojově upravovány. Asi nejznámějším centrem běžkařů je Zadov, místo, odkud čerpá sílu Kateřina Neumannová.
Zadovský stadion je ideálním výchozím místem pro lyžařské výlety, kdy můžete dojet až na Kvildu, Modravu či třeba prameny Vltavy. Stopy se táhnou po zasněžených pastvinách i hlubokými smrkovými lesy a nadílkou romantiky si jen tak s ničím nezadají. Vedle Zadova je možné využít některou z restaurací na Horské Kvildě či Filipově Huti.
Běžecké cesty - a ne ledasjaké - jsou ale i v ostatních koutech Šumavy. Určitě stojí za to vyrazit podél Vchynicko-tetovského kanálu u Srní či podél Schwarzenberského kanálu nad Lipenskou přehradou. Po návštěvě volají i šumavská jezera.
Doporučujeme i trasy vedoucí ze Železné Rudy. Můžete odtamtud vystoupat k rozcestí Medvědí jámy, kde pokračujete stále po červené turistické trase ostřejším stoupáním přes bývalou vojenskou rotu Debrník, až dorazíte do sedla mezi Polomem a Plesnou. Příjemným mírným sjezdem se dostanete na Starou Hůrku, kde lze nad bývalou sklářskou osadou odbočit doprava na strojově neupravenou, avšak turisty oblíbenou zkratku při Vodním kanálu. Ta vede přímo k jezeru Laka. Občerstvit se můžete zpět na Nové Hůrce a trasa dále vede souběžně se silnicí z Železné Rudy do Hartmanic až na Gerlovu Huť. Odtud se vydáte na Pošťak a sjezdem do Železné Rudy.

Trasa: Železnorudsko: Debrník - Polom - Stará Hůrka - jezero Laka - Nová Hůrka - Gerlova Huť
Délka trasy: 35 km
Náročnost: výstup na polom je poměrně dlouhý a mírně prudký, sjezd na jezero Laka může být místy nebezpečný.
www.sumavanet.cz


Jeseníky

Hřebenový přechod
Jeseníky nabízejí nejednu možnost, jak si krátit chvíle běžeckým lyžováním. Nade všechny je ale hřebenovka, která se táhne ze západu na východ.
Trasa je prakticky jedinou možností, jak přejít celé Jeseníky a zároveň zhlédnout nejhezčí panoramata. Při rekreačním tempu se jedná o dvoudenní výlet s noclehem například na Švýcárně, samozřejmě je možné zdolat jednotlivé úseky samostatně. Cesta skýtá jedinečné výhledy - ty nejhezčí jsou z Keprníku a Červené hory. K zahození ale nejsou ani panoramata, která se nabízejí na cestě mezi Ovčárnou přes Jelení hřbet až po Ztracené kameny. Mimochodem z Ovčárny můžete také vystoupat na Praděd.
Strojově se stopa upravuje mezi Červenohorským sedlem a Ovčárnou a v okolí Skřítku, pozor na to, že v hřebenových partiích je pouze vyšlapaná. Za špatného počasí není snadné se na ní orientovat, zvláště v partiích s řídkým porostem, kde již není tyčové značení. Možnost občerstvení je na Červenohorském sedle, na Švýcárně, Ovčárně a na Skřítku.

Trasa: Ramzová - Šerák - Červenohorské sedlo - Ovčárna - Skřítek
Délka trasy: 39 km
Náročnost: výstup lze ulehčit lanovkou na Šerák, samotná hřebenovka je za dobrých podmínek lehká až středně náročná, poměrně prudký je sjezd okolo Ztracených kamenů.
www.jeseniky-info.cz


Sedlčansko

Běžecký ráj 80 km od Prahy
Možná méně známou, ale o to zajímavější běžeckou lokalitou je Sedlčansko a oblast tak-zvané české Sibiře. Členitý terén s množstvím zákoutí a remízků připomíná zmenšenou Šumavu a nabízí originální romantiku. Na pláních lze v zimě spatřit pasoucí se skot či "kovboje" na koních, budete projíždět kolem selských barokních stavení.
Celý region se velmi aktivně podílí na vývoji turistické infrastruktury a rozšiřování nabídky turistům je rok od roku zřetelnější.
Vznikají nové restaurace a možnosti pro trávení volného času - a k nim právě patří i běžecké tratě. Jejich síť - mluvíme jen o těch strojově upravovaných - se rozrostla až na 80 km, opěrnými body jsou tu vesměs útulné hospůdky. Stopy jsou utvářeny nikoli pomocí sněžných rolb, nýbrž tradičními traktory tamních zemědělců. Vedle stopy se tak táhnou široké brázdy po velkých kolech traktoru.
Tip: Výhodou může být nástup do stopy od vlaku, například ze stanice Střezimíř, případně lze zaparkovat auto v Cunkově nedaleko hospůdky U bizona a vyrazit na lyže. Tam i v dalších hospůdkách si také můžete vyzvednout speciální lyžařskou mapu, která Vás tímto tajemným krajem bezpečně provede. Tutéž mapu a další informace naleznete na www.moninec.cz


Novohradské hory

Neobjevená romantika
Novohradské hory jsou přirozeným pokračováním Šumavy na jejím východním cípu. Dosud je turisté příliš neobjevili. Proto nelze při jejich návštěvě počítat s takovým zázemím, jako je tomu v oblastech turisticky živých. Zato v nich naleznete panenský klid a zachovalou přírodu. Místo je to jako stvořené pro dobrodruhy, kterým nevadí strávit den v lesích bez možnosti občerstvit se a ohřát v hospůdce.
Začít svou trasu u hospůdky je ale rozhodně doporučeníhodné. Jednu velmi vydařenou naleznete mezi Pohorskou Vsí a Pohořím na Šumavě, jmenuje se Baronův Most. Tam můžete nechat vůz a vyrazit do divočiny po lesácké cestě. Mimochodem na Baronově Mostě lze případně i přespat. Na opačné straně nevelkého horstva lze začít svůj den v obci Hojná Voda, kde na promrzlé počká stejnojmenný hotel.
Pozor, jste v divočině! Studujte bedlivě mapu a nepřeceňujte se. Například okruh Baronův Most - Huťský rybník - Stříbrné hutě - Pohoří na Šumavě - Baronův Most vydá určitě na celý den a zvládnou jej pouze ti zdatnější. V okolí Hojné Vody a Starých Hutí lze ale volit i jednoduché až vyloženě odpočinkové okruhy.

Petr Socha, Tereza Zíslerová, Radek Holub

Vzniklo ve spolupráci s časopisy SNOW a NORDICmag, www.snow.cz

Jízda na běžkách
Na lyžích se jezdí klasicky v přesných vyfrézovaných stopách a bruslařským stylem po širokých válcovaných cestách. Vedle toho se "turistikuje" i na zasněžených lesních cestách ve spontánně vyšlapaných kolejích, dobrodruzi zase vyrážejí do skutečné sněhové divočiny.
Pohyb na lyžích, tvrdí lékaři, je možná vůbec nejzdravějším možným pohybem. Veškerá vynaložená námaha je velmi úměrně rozložena na různé části těla a je jen málo míst, která by nebyla do činnosti zapojena.


Jak koupit běžky
Právě podle druhu a náročnosti terénu se odvíjí používaná výzbroj, lze sehnat vybavení na všechny terénní alternativy. Závodní lyže patří do přesných tvrdých stop, sehnat můžete modelové řady běžek i ty zcela nejjednodušší rekreační prototypy. Například běžky do volného terénu jsou širší a často mají ocelové hrany. K nim patří samozřejmě i speciální obuv, cosi jako pohorky upravené pro lyžařské vázání. Je na vás, abyste odhadli, jaké vám budou vyhovovat.
Při koupi lyží jsou nejdůležitější tři kritéria: výška postavy a hmotnost běžkaře, které odpovídá tvrdost lyží. Dnes je mnohem důležitější váha než výška lyžaře. Obecně totiž platí, že čím větší je hmotnost, tím delší/tvrdší jsou poté lyže. Když lyžař při odrazu maximálně zatíží lyži, měla by být v kontaktu se sněhem celá mazací komora. A naopak, pakliže běžkař lyži odlehčí, měla by se dotýkat pouze přední a zadní třetina lyže. V odborných prodejnách by měly být k dispozici přístroje pro změření mazací komory, ale komora se dá změřit pomocí malého triku i doma, tzv. papírkovou metodou.
Při ní si postavíte lyže na stůl a pod skluznici vložíte malý papírek. Poté se na lyže postavíte, jako když stojíte na opravdovém sněhu, váha celého těla musí být rozložena na obě lyže. Poprosíte někoho z rodiny či kamaráda, aby vsunul papírek pod střed lyže a pokusil se s ním posouvat co nejvíce dopředu i dozadu. Tam, kde papírek již nejde dál, zasekne se, jsou hranice mazací komory.

Pozor na vázání
Existují dva systémy, které spolu vzájemně nefungují (profil SNS a NNN). Proto je nejlepší koupit si nejdříve boty a poté až podle nich vázání. Tedy pokud si nekupujete rovnou celý set, lyže, boty a vázání - což je vlastně již nikoli běžkařská budoucnost, ale dnešek. Na trhu jsou už i vázání, k jejichž montáži nepotřebujete vrtačku - podobně jako u sjezdového vázání jsou už i v běžecké lyži vmontované pojezdy, na které lze modul vázání pouze nasunout (Rottefella).


Tip
Zájemci o běžky si mohou koupit specializovaný časopis pro běžecké lyžování NORDICmag, jehož první číslo vyšlo v prosinci 2006. Časopis bude vycházet čtyřikrát do roka.
www.nordicmag.cz