Znát své místo na kvalitativní i cenové stupnici

Znát své místo na kvalitativní i cenové stupnici

Těmito slovy zakončil v lednovém speciálu své zamyšlení na téma tlumočení a překlady David Mraček. Protože stále ještě nejsme v situaci, kdy cizím jazykem hovoří každý vedoucí pracovník počínaje mistrem, tlumočníci a překladatelé jsou ve firmách a institucích stále potřební, zajímaly nás názory dalších odborníků v tomto oboru. Dr. Jan Dvořák, překladatel a tlumočník, spolupracuje s agenturou Skřivánek s.r.o., která má pobočky v 19 městech ČR a její klientela pochází z nejrůznějších oblastí činnosti, od průmyslové výroby po státní správu. Jaképak má on zkušenosti s postojem vůči tlumočníkům a překladatelům, jakýmsi "katalyzátorům" zprostředkujícím komunikaci, ale nezasahujícím do ní?

* Jak dlouho se věnujete překladatelské činnosti a jaké jazyky jsou váš obor?

Krátce po státnicích z tamilštiny a sanskrtu na vysoké škole mě oslovili pracovníci policie, kteří hledali někoho, kdo jim pomůže tlumočit výslechy uprchlíků ze Srí Lanky, které potkávali po desítkách, ba stovkách během pátrání po převaděčích a obchodnících s lidmi. To bylo před zhruba dvanácti lety. Od té doby jsem příležitostně tlumočil a překládal nejen pro policii, ale i pro soudy, Ministerstvo vnitra a další státní organizace. V roce 2001 jsem se stal překladatelem na plný úvazek. To jsem ovšem k tamilštině přidal angličtinu, která představuje většinu mé práce. Jen pro úplnost - mojí mateřštinou je čeština.

* Jak jste se dostal k tamilštině a jak často ji využíváte?

Tamilštinu jsem začal studovat vlastně neúmyslně a nerad. Chtěl jsem studovat indické jazyky, ale myslel jsem spíš na hindštinu nebo bengálštinu. S hindštinou jsem měl štěstí, v rok, kdy jsem se hlásil na vysokou školu, ji právě otevírali - na tyto jazyky se přijímá do prvního ročníku vždy jen jednou za několik let - byla však povinně v kombinaci s tamilštinou. Bylo nás asi jedenáct nebo dvanáct, kteří jsme na podzim 1989 začali studovat hindštinu a tamilštinu. Pak přišla studentská stávka a s ní také uvolnění přísných předpisů, takže jsme si skoro všichni změnili studijní kombinaci: já jsem byl nakonec jedním ze dvou, kteří pokračovali v tamilštině. Už během těch několika týdnů si mne tento jazyk podmanil. Po třetím ročníku už jsem zůstal jediným studentem. To byl úžasný luxus - jeden vyučující a jeden student. Tamilštinu využívám dodneška alespoň tak často, abych ji nezapomínal. Uprchlíků ze Srí Lanky už sice ubylo, což je dobře, ale většinou tak jednou dvakrát do měsíce je třeba někde něco přetlumočit nebo přeložit dokumenty z tamilštiny, případně občas něco i do tamilštiny - to bývají třeba rozsudky v trestních věcech.

* Co si myslíte o tom, jak firmy a společnost oceňují práci tlumočníka a překladatele?

Já si myslím, že v překladatelském odvětví je situace podobná jako ve většině jiných oborů. Najdete zde "low-cost" řešení, drahá a exkluzivní řešení stejně jako všechno, co se vejde mezi tyto extrémy, a každý z těchto typů má a nachází své zákazníky. Že jde často mnohým zákazníkům o nejnižší cenu, je jistě pravda. Buď se s tímto přístupem nakonec (nebo hned na začátku) spálí, nebo to někdy někomu může fungovat i dlouhodobě. To záleží na tom, jaké má kdo štěstí, případně co vlastně od překladatele potřebuje. Myslím, že jedno z nejčastějších řešení, k němuž se tento nejvíce šetřivý segment uchyluje, bývá překlad svépomocí. Ten mívá všelijaké výsledky, mnohdy skvělé, mnohdy budící rozpaky, smích či skoro pláč. Ale i tam, kde to dopadne výborně, není špatné se zamyslet, zda by ten, kdo daný text překládal, nemohl využít čas lépe tím, v čem je profesionál, zatímco by se jiný profesionál věnoval místo něj překládání textu.

Ti, kteří nechtějí utrácet za překlady, jistě také se zájmem sledují dynamicky se rozvíjející fenomén automatického překladu, který na nás překladatele cení zuby a hrozí nás sežrat. Když se někdo k této variantě uchýlí v současné době, je výsledkem dost často razantní útok na naše bránice, ale do budoucnosti (a možná ani ne tak vzdálené) bych automatický překlad rozhodně nepodceňoval. Samozřejmě nelze očekávat, že by automat nahradil překladatele beletrie, ale v mnoha jiných doménách jistě uplatnění najde. Nejlepší samozřejmě je, když jako překladatel znáte své místo na kvalitativní i cenové stupnici a se svými zákazníky si vyhovujete. Když se opakovaně titíž zákazníci obracejí dejme tomu na agenturu Skřivánek, s níž spolupracuji již od roku 2001, a ta se opakovaně obrací na mě (nebo na kohokoli jiného), protože zákazník požaduje stejného překladatele jako minule, pak vím, že je taková vzájemná spolupráce přínosná pro všechny.

* Bez znalosti jazyků se v dnešním globalizovaném světě člověk sotva obejde. Jak se je ale učit? Máte nějakou osvědčenou metodu?

Nevím, zda existuje nějaký univerzální recept na jazyky. Myslím si, že základem není ani tak dobrá metoda jako dobrý důvod. Kdo nemá důvod se učit, zpravidla skončí jako věčný začátečník. Kdo má dobrý důvod, naučí se, protože to potřebuje. Rozhodně bych nepodceňoval učení nazpaměť. To má u jazyků podstatný smysl - každá věta, která se v hlavě zaryje dostatečně hluboko, se stává vzorem pro věty, které sami vytváříme. Proto je podle mého chybou učit se nazpaměť izolovaná slovíčka. Smysl má učit se celé věty, v kterých ta slovíčka jsou. Když jsem se učil tamilštinu a sanskrt, znal jsem své učebnice prakticky zpaměti...

Vyjet někam, kde se mluví jazykem, který se učíme, má také velký význam. Ale díky internetu je dnes jednoduché sledovat rozhlas a mnohdy i televizi prakticky v libovolném jazyce, což je úžasná výhoda a je třeba toho při studiu využívat.