Kdykoli někdo pleskne, že za komunistů bylo líp, vybaví se mi dva roky povinné vojenské služby, jež jsem odpykal v Jaroměři. Ještě teď slyším politrukův hlas, jak chválí vyhlášeného dementa útvaru: "On sice vojín Babák není z nejchytřejších, ale politicky mu to myslí!"
Hned prvý den, kdy nás ostříhali a navlékli do maskáčů, pro mě ve skladišti nenalezli vhodný kabát. Zimní plášť (vzor 63) měl člověku sahat do půli stehen; mně stačil sotva k pupku.
Když mne spatřil velitel družstva svobodník Randa, zrudl a zařval: "Vojín Berger! Proč máte krátkej kabát?"
Mé vysvětlování přerušil: "Vojáku, odpovídejte ANO nebo NE! Proč máte krátkej kabát?"
Těžká věc. Odvětil jsem: "Provedu." Tušil jsem, že se nezavděčím.
Pokud svobodník Randa ječel, okna na chodbě drnčela. Civilní profesí byl prý řezník. Tehdy mi přišlo velice líto dobytka.
Randa si zasedl ještě na Mariana, původem horníka z východního Slovenska. Na rozdíl ode mě Marian na jeho rozkazy odpovídal místo "Provedu" vždycky jen: "Bohajeho!" Randa nás mořil den co den, v noci nám vyhlašoval osobní poplachy. Občas nám nařídil sehnat mu peníze: "Jakkoli, ale rychle!"
Pak přišel Marianovi telegram, že mu umírá matka. Dostal mimořádnou dovolenou. Na odchodu ho drapl Randa a dovolenou mu zrušil - prý za nedbalé salutování. Marian se v šatně pokusil podřezat, kluci mu ale žiletku vytrhli. Randa pohrozil Ma-rianovi vojenským prokurátorem za sebepoškozování a poslal ho do basy.
Druhý den nás čekal taktický výcvik. Randa pečlivě vybral terén, v němž jsme se měli zakopávat. Zvolil opuku.
Slunce pražilo a my se oháněli ženijními lopatkami, jenže Randovi to bylo málo: "Mám rád lidi stejných tváří, a proto velím PLYN!" Nasadili jsme si plynové masky a hrabali dál. Vzápětí ohlásil chemický útok. Museli jsme přes uniformy navléknout gumový ochranný oblek a rukavice. Randa si zapálil cigaretku, zastavil se nade mnou a utrousil: "Neflákej se, ptáku!"
V tom momentě jsem vyviklal a odvalil větší kámen; přede mnou se objevilo sršní hnízdo. Pokušení bylo příliš velké. Naklepl jsem hnízdo lopatkou. Sršni byli doma: vystartovali okamžitě.
A tak jsme přerušili práci a zaujatě sledovali velitele, na němž se rojily včelky trochu větších rozměrů. Chudák neměl plynovou masku - a o chvíli později by se už do žádné ani nevešel. Třebaže nám pak ještě dlouho ztrpčoval život, na sršně jsme vzpomínali vždy v dobrém.