Sedm procent. Takové je zastoupení žen ve vrcholovém managementu středních a větších českých podniků. V jiných evropských zemích je podobný stav. Vyplývá to ze studie CERGE, Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy v Praze.
Proč ve vedení dominují muži
Neplatí, že co muž, to rozený šéf. A není to pravda ani v případě žen. Převaha mužů ve vedení je dána především historicky. "Někteří z nich vůbec nechtějí respektovat ženu jako svoji nadřízenou," říká Ondřej Kraus, marketingový ředitel Ikea. Na vině je zažité černobílé vnímání muže jako živitele a ženy jako hospodyně.
Manažeři ve firmě bývají uzavřenou skupinou s vlastními pravidly a způsobem komunikace. Pro jejich kolegyně je těžké do "jejich světa" proniknout. "Muži ve vrcholových pozicích často mezi sebe ženy jednoduše ani nepustí," říká Mona Nechvátalová, prezidentka Moravské asociace podnikatelek a manažerek.
Své ale dělá i nízké sebevědomí žen ve srovnání s muži. "Ženy jsou často k sobě velmi kritické. Pokud něco neumí na sto procent, raději nic neříkají, aby to nebylo špatně," vysvětluje Jana Riebová, ředitelka personálního odboru HVB Bank.
Bez žen to jde. Ale s nimi to jde lépe
Je nízké zastoupení žen mezi šéfy nedostatkem? Ondřej Kraus si myslí, že pro firmu je vždy přínosné mít různorodý management. "Nejde jen o jiné názory, zkušenosti, věk, ale i pohlaví. Za stejně špatné bych považoval, kdyby v managementu chyběli muži," říká.
Podle Jany Riebové převaha mužů ve vedení neškodí. Zároveň ale dodává, že pokud bude žen ve vedoucích pozicích více, může to mít na výsledky firem pouze pozitivní vliv. Ředitelka Sociologického ústavu Akademie věd ČR Marie Čermáková se genderovou problematikou zabývá dvacet let. Připomíná, že špičkových lidí, o které firmy tolik stojí, je málo. Pokud si vybírají z řad mužů, je to stále výběr z jedné poloviny lidstva. Ne z té horší, ani lepší, zkrátka z jiné. "Ekonomicky nejúspěšnější společnosti mají rovný přístup k ženám a pracují na tom, aby se přizpůsobily jejich potřebám a požadavkům. A vyplácí se jim to," dodává Marie Čermáková.
Rozhodnout musí schopnosti, ne pohlaví
Ve vedení firem, organizací nepanuje rovnováha. A v případě, že ženám brání v přístupu do řídících pozic pouze nechuť mužského vedení, není to v pořádku. I proto je Marie Čermáková zastánkyní kvót.
"Jak jinak docílit, že se žena dostane do vedení, které je výlučně pánským klubem?" ptá se. Podle ní je třeba vytvořit nejprve vzory, aby si společnost na daný stav zvykla a zbavila se snáze předsudků. Ovšem kvóty by neměly znamenat postup pracovnice za každou cenu. "Jde jen o to, aby talentovaná žena nebyla diskriminovaná pouze proto, že je žena," míní Marie Čermáková.
Ondřej Kraus má trochu jiný názor. "Každá kvóta je špatná a nemá smysl, protože i pozitivní diskriminace je stále diskriminace," tvrdí. Několikrát pracoval v týmu, který vedla manažerka. Vždy ho prý taková spolupráce obohatila a byl rád, že ženy byly na vedoucích pozicích díky svým kvalitám, a ne kvůli kvótám.
Zároveň přiznává, že by mu vadilo, kdyby byl jeho šéfem neschopný muž jen proto, že je to muž. "Jediné pozitivum v zavedení kvót vidím v tom, že tak donutí některé muže přemýšlet jinak." S kvótami nesouhlasí i Mona Nechvátalová. Argumentuje tím, že je především v zájmu firem vybírat si nejlepší spolupracovníky, ať už jde o muže nebo ženy.
To navíc dokládají některé výzkumy z USA. Tam, kde panuje mezi podniky tvrdá konkurence, je postavení žen lepší. Firmy si totiž nemohou dovolit nepřijmout schopnou ženu jen proto, že je to žena, a místo ní najmout méně schopného muže.
Lze situaci měnit ještě jinak než kvótami? Začít by se mělo už při výchově dětí, která je povede k toleranci k různým lidským kvalitám. Důležité je také prosazovat rovné příležitosti mužů a žen. Nejde o to ženy zvýhodňovat. Ale především snížit jejich handicapy dané předsudky společnosti, tedy mužů i žen samotných.
Proč ve vedení dominují muži
Neplatí, že co muž, to rozený šéf. A není to pravda ani v případě žen. Převaha mužů ve vedení je dána především historicky. "Někteří z nich vůbec nechtějí respektovat ženu jako svoji nadřízenou," říká Ondřej Kraus, marketingový ředitel Ikea. Na vině je zažité černobílé vnímání muže jako živitele a ženy jako hospodyně.
Manažeři ve firmě bývají uzavřenou skupinou s vlastními pravidly a způsobem komunikace. Pro jejich kolegyně je těžké do "jejich světa" proniknout. "Muži ve vrcholových pozicích často mezi sebe ženy jednoduše ani nepustí," říká Mona Nechvátalová, prezidentka Moravské asociace podnikatelek a manažerek.
Své ale dělá i nízké sebevědomí žen ve srovnání s muži. "Ženy jsou často k sobě velmi kritické. Pokud něco neumí na sto procent, raději nic neříkají, aby to nebylo špatně," vysvětluje Jana Riebová, ředitelka personálního odboru HVB Bank.
Bez žen to jde. Ale s nimi to jde lépe
Je nízké zastoupení žen mezi šéfy nedostatkem? Ondřej Kraus si myslí, že pro firmu je vždy přínosné mít různorodý management. "Nejde jen o jiné názory, zkušenosti, věk, ale i pohlaví. Za stejně špatné bych považoval, kdyby v managementu chyběli muži," říká.
Podle Jany Riebové převaha mužů ve vedení neškodí. Zároveň ale dodává, že pokud bude žen ve vedoucích pozicích více, může to mít na výsledky firem pouze pozitivní vliv. Ředitelka Sociologického ústavu Akademie věd ČR Marie Čermáková se genderovou problematikou zabývá dvacet let. Připomíná, že špičkových lidí, o které firmy tolik stojí, je málo. Pokud si vybírají z řad mužů, je to stále výběr z jedné poloviny lidstva. Ne z té horší, ani lepší, zkrátka z jiné. "Ekonomicky nejúspěšnější společnosti mají rovný přístup k ženám a pracují na tom, aby se přizpůsobily jejich potřebám a požadavkům. A vyplácí se jim to," dodává Marie Čermáková.
Rozhodnout musí schopnosti, ne pohlaví
Ve vedení firem, organizací nepanuje rovnováha. A v případě, že ženám brání v přístupu do řídících pozic pouze nechuť mužského vedení, není to v pořádku. I proto je Marie Čermáková zastánkyní kvót.
"Jak jinak docílit, že se žena dostane do vedení, které je výlučně pánským klubem?" ptá se. Podle ní je třeba vytvořit nejprve vzory, aby si společnost na daný stav zvykla a zbavila se snáze předsudků. Ovšem kvóty by neměly znamenat postup pracovnice za každou cenu. "Jde jen o to, aby talentovaná žena nebyla diskriminovaná pouze proto, že je žena," míní Marie Čermáková.
Ondřej Kraus má trochu jiný názor. "Každá kvóta je špatná a nemá smysl, protože i pozitivní diskriminace je stále diskriminace," tvrdí. Několikrát pracoval v týmu, který vedla manažerka. Vždy ho prý taková spolupráce obohatila a byl rád, že ženy byly na vedoucích pozicích díky svým kvalitám, a ne kvůli kvótám.
Zároveň přiznává, že by mu vadilo, kdyby byl jeho šéfem neschopný muž jen proto, že je to muž. "Jediné pozitivum v zavedení kvót vidím v tom, že tak donutí některé muže přemýšlet jinak." S kvótami nesouhlasí i Mona Nechvátalová. Argumentuje tím, že je především v zájmu firem vybírat si nejlepší spolupracovníky, ať už jde o muže nebo ženy.
To navíc dokládají některé výzkumy z USA. Tam, kde panuje mezi podniky tvrdá konkurence, je postavení žen lepší. Firmy si totiž nemohou dovolit nepřijmout schopnou ženu jen proto, že je to žena, a místo ní najmout méně schopného muže.
Lze situaci měnit ještě jinak než kvótami? Začít by se mělo už při výchově dětí, která je povede k toleranci k různým lidským kvalitám. Důležité je také prosazovat rovné příležitosti mužů a žen. Nejde o to ženy zvýhodňovat. Ale především snížit jejich handicapy dané předsudky společnosti, tedy mužů i žen samotných.
