EVA BEDRNOVÁ, EXPERTKA NA PSYCHOLOGII A SOCIOLOGII ŘÍZENÍ

"Skutečný vliv může být prakticky neviditelný. Ovlivňování dění je často otázkou zákulisí a neveřejné roviny," říká spoluautorka knihy Moc, vliv, autorita Eva Bedrnová z katedry psychologie a sociologie řízení Vysoké školy ekonomické.


HN: Dá se skutečně jediný člověk označit za nejvlivnějšího v Česku?

Možné to je, i když problém je už se samotným slovem vliv. Může to znamenat i to, že je nejznámější, nebo širokou veřejností nejpřijatelnější. I proto jsme naši knihu nazvali Moc, vliv a autorita, protože jsou to věci, které mohou být stejně dobře propojeny jako odděleny. Vliv závisí na tom, jak je osoba brána těmi ostatními, nakolik je dokáže oslovit. Velkou roli hrají média i momentální situace.


HN: Vliv Václava Klause tedy bezprostředně souvisí s jeho veřejnou popularitou, s tím, že se dlouho drží v nejvyšší politice?

V politice se pohybuje množství lidí. Ale on dokáže působit velmi rozvážně, zároveň kulturně. V pozici, v níž se nachází, se umí pohybovat. Pokud by to neuměl, nebyl by hodnocen tak pozitivně. Pomáhá mu i jeho prezentace v médiích. Ta nemají důvod ho příliš napadat a líčí ho možná s větší aureolou, než má. Význam má i to, že se vymezil i svou kvalifikací, je profesorem ekonomie a působí jako vzdělanec. Tím doplňuje svou vysokou ústavní pozici, v níž se nachází.


HN: Ale vliv nutně není podmíněný širokou veřejnou popularitou. Vlivnější přece mohou být ti, koho veřejnost vůbec nezná.

Určitě. Takových případů by se našlo i dostatek, problém je, že se o nich neví. Dokáží se velice dobře zařadit dozadu, protože skutečné ovlivňování dění je často otázkou zákulisí a neveřejné roviny. S vlivem je to proto ošidné i u Václava Klause. Mnoho lidí ho akceptuje, bere jako autoritu, ale to neznamená, že skutečně ovlivňuje dění zejména v hospodářské či i politické oblasti.


HN: Vliv se dá "žánrově" dělit, jakou oblast považujete za nejvlivnější? Politickou, mediální, vliv velkých byznysmenů?

Myslím, že je to oblast mediální. Sedmá velmoc opravdu funguje. Sami lidé si postupně všimli, že především televize ovládá jejich život. A to se pak prolne s tím, že v našem státě, s nadsázkou řečeno, všichni všechny znají.


HN: Ale to je opět hlavně působení na širokou veřejnost. Nespočívá vliv spíše ve schopnosti ovlivnit ze zákulisí rozhodování politiků, mít páky na to, prosadit svou vůli?

Nejvlivnější skutečně mohou být ti, koho široká veřejnost vůbec nezná. Skutečný vliv může být opravdu prakticky neviditelný. Třeba u chytrých byznysmenů jde i nad rámec médií, protože jsou si vědomi toho, že jejich mediální přítomnost či známost by jim mohla spíše ublížit. Dobrý příklad dává i mikropolitika v podobě řízení velkých podniků. Ti, kteří se pohybují v top managementu, nejsou vždy skutečnými nositeli moci. Ti, kteří chod věcí skutečně ovlivňují, bývají spíše nenápadně v pozadí a věci ovlivňují bez toho, aby se u toho museli zviditelňovat.