Tajemná krajina v centru Čech: Brdy přístupné i nepřístupné

Hájovna Carvánka, o níž je řeč, stávala pod nejvyšším vrcholem Brd Tokem (865 m) téměř na dohled z Příbrami - a citát z knihy příbramského spisovatele Jana Čáky Střední Brdy - krajina neznámá pochází z konce 19. století.


Pohled na Brdy od Hořovic
Snímek: KRAJINA.KR-STREDOCESKY.CZ

Již v říjnu musí být hajný zásoben potravinami až do května; hajná zcela případně říká, že jsou tu jak na Sibiři...“ Tento citát nepopisuje poměry v lesovně v nějakém odlehlém karpatském údolí, ba ani na Šumavě ne. Trochu překvapivě se týká území ležícího jen pár desítek kilometrů od Prahy. Armády všech režimů.

Brdy jsou nejvyšším vnitrozemským horstvem celých Čech, byť Českomoravskou vrchovinu přesahují jen o pár desítek metrů. Dalo by se čekat, že s turisty se tu dveře netrhnou. Téměř kompletně zalesněná, jen málo narušená krajina, řada pěkných vyhlídek. Navíc Brdy jsou z Prahy i z jiných částí středních Čech dostupné během několika desítek minut. Jenže ouvej! Centrální část Brd je již desítky let vyhrazena pro armádní výcvik, a proto zůstává veřejnosti nepřístupná. Zkrátka, na turistické mapě Čech jsou střední Brdy terra incognita, krajina nepoznaná.
Vojenský újezd Brdy dnes zaujímá plochu 260 km2 (pro srovnání: to je více než polovina administrativního území Prahy) a jeho obvod se přibližuje městům Příbrami, Hořovicím, Mirošovu a Rožmitálu pod Třemšínem. Vojenská historie Brd se datuje od roku 1926, kdy československá vláda schválila projekt zdejší dělostřelecké střelnice.
Je jistě pikantní sledovat, jak se na uniformách vojáků, kteří se v následujících letech v Brdech pohybovali, odrážely neklidné dějiny střední Evropy. Vojenský újezd totiž po prvorepublikové armádě využívala za druhé světové války armáda nacistická (tehdy se prostor nazýval Truppenübungsplatz Kammwald), následně armáda komunistického Československa (právě za této totalitní vlády se nemilosrdně likvidovaly obce ležící na území střelnice), od rozdělení Česko-Slovenska používá Brdy k výcviku Armáda České republiky a během několika let se tu možná usadí také americká obsluha protiraketového radaru...

Masaryk a horníci
Nechceme-li porušit zákaz vstupu na území středních Brd, můžeme se dnes legálně zastavit v řadě zajímavých míst po jejich obvodu. Pomineme-li pamětihodnosti Příbrami a Hořovic, jejichž popis by vydal na samostatný článek, možná bude pro leckoho výprava na okraj Brd cestou do neznáma. Přece jen, podbrdské obce leží tak trochu "na hranici". Byť už se některá ze zajímavých míst v Podbrdí veřejnosti nedávno zpřístupnila, vesměs zatím neprávem zůstávají stranou hlavního zájmu turistů.
V hlubokém údolí říčky Litavky při severovýchodním okraji vojenského prostoru najdeme obec Hluboš. Zdejší barokní zámek sloužil v letech 1920 - 1921 jako první letní sídlo prezidenta T. G. Masaryka. Prohlídková trasa, otevřená v roce 2001, zahrnuje mj. bývalou Masarykovu pracovnu. V objektu se v sezoně konají koncerty vážné hudby.
Nedaleká Příbram má pověst spíše města hornického, přesto tady najdeme dvě památky první kategorie. Monumentální barokní areál Svatá Hora je nejvýznamnějším poutním místem Čech. Cílem poutí je gotická dřevořezba - mariánská soška umístěná v bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Na Svatou Horu můžeme z města vystoupit krytým schodištěm o délce 450 metrů. Druhou významnou příbramskou pamětihodnost představuje Hornické muzeum, rozmístěné v několika lokalitách místní části Březové Hory. Můžeme se tu třeba svézt podzemním vláčkem nebo si pěšky projít Vodní štolu Anna z 18. století. Z různých míst Březových Hor se také otevírají hezké pohledy na brdský masiv, kterému z této strany vévodí vrch Třemošná (779 m).

Ryba a Feierabend
Dalším zajímavým místem na obvodu Brd je Rožmitál pod Třemšínem. Město má krásnou polohu v mělké kotlině, kterou ze tří čtvrtin obklopují brdské lesy. Rožmitál je spojen se skladatelem Jakubem Janem Rybou (1765 - 1815), který zde roku 1796 složil a asi i poprvé hrál svou slavnou Českou mši vánoční. Rybův hrob najdeme u osamoceného kostela Povýšení sv. Kříže v místní části Starý Rožmitál. Ve městě lze navštívit i Městské muzeum - Brdský památník; část expozic je věnována právě J. J. Rybovi.
Při západní hranici vojenského újezdu, již nedaleko Rokycan, leží městečko Mirošov. Zdejší barokní zámek, nesoucí rukopis proslulého plzeňského stavitele Jakuba Augustona, měl ve 20. století pohnutou historii. "Péčí" různých socialistických organizací po druhé světové válce totiž zchátral natolik, že teprve generální opravy, započaté po restituci v roce 1990, zabránily naprostému znehodnocení stavby. Jedním z majitelů mirošovského zámku, jehož hlavní křídlo je dnes přístupné návštěvníkům, byl Dr. Ladislav Feierabend (1891 - 1969), politik Agrární strany a ministr prvorepublikové i československé exilové vlády v Londýně. Objekt je dnes majetkem Feierabendovy dcery Hany Ludikarové.
Nedaleko Mirošova se nachází další malé město - Spálené Poříčí. Také zde najdeme zámek, který byl do roku 1990 velmi zchátralý a nyní lze jeho část opět navštívit. Spálenopoříčský zámek patří slohově do přelomu renesance a baroka (věž v průčelí je novogotická) a zajímavostí je, že v něm byly dvakrát ukryty korunovační klenoty. Další památkou městečka je volně přístupný židovský hřbitov ve svahu na okraji městečka.


Vodní hamr v Dobřívi u Rokycan
Snímek: Štěpán Vítek

Vodní hamr
Neobvyklou památkou se pyšní ves Dobřív. Zdejší vodní hamr je nepřetržitě v provozu již od roku 1656, a ač jeho dnešní podoba pochází až ze století devatenáctého, objekt se řadí k nejcennějším technickým památkám celého Česka. Voda v náhonu dnes pohání čtyři velká kola. Výroba železářských výrobků, jako byly radlice pro pluhy, různé nářadí apod., zde probíhala až do roku 1956. Hamr je dnes v letní sezoně přístupný veřejnosti.

Stalin na náměstí
Náš okruh kolem centrálních Brd se uzavírá v okolí Hořovic, v území s dávnou železářskou tradicí. Železná ruda se tu zpracovávala již od 13. století a s historií železářství se tu můžeme seznámit hned ve dvou expozicích: ve výstavném hořovickém zámku (viz IN magazín č. 40/2006) a také v Muzeu litiny v blízkém Komárově. O tom, že tato oblast byla a dodnes zůstává silně levicovým regionem, svědčí i následující fakt: na komárovském náměstí stála navzdory proudu dějin až do 80. let 20. století socha sovětského diktátora J. V. Stalina. Komárovský Stalin tak o desítky let přežil svého gigantického souputníka v Praze na Letné. Poté, co se komunisté počátkem let šedesátých vzdali Stalinova odkazu, ze zdejší statue zmizel pouze oslavný nápis...

To sladké jablko ze stromu pokušení...
Pro vstup na území vojenského újezdu Brdy je dnes nutná propustka, kterou však běžní turisté v podstatě nemají šanci získat. Navštívit legálně centrální Brdy tak lze jen ve velmi omezené míře - výjimkou je např. vrch Třemošná nad Příbramí na samém kraji vojenského prostoru, kam lze vystoupit o víkendech a svátcích. O zpřístupnění některých dalších území ve středních Brdech v současnosti vyjednává Klub českých turistů. Přesto, že zákaz vstupu do vojenského prostoru se občas porušuje (takové krásné hříbky tu rostou...!), nelze to v žádném případě doporučit - zejména ve dnech, kdy probíhají ostré střelby, hrozí na dopadových plochách smrtelné nebezpečí. Zkusme si ale představit situaci, že vojsko jednou v budoucnosti Brdy opustí a území se otevře veřejnosti. Kam se vypravit?


Zámek Spálené Poříčí
Snímek: Štěpán Vítek

Daleké výhledy a zurčící potoky
Střední Brdy nemají souvislý hřeben, spíše se jedná o jednotlivé táhlé kopce oddělené nepříliš strmými údolími. Krajina je téměř kompletně zalesněná, výjimku tvoří šest velkých pasek, které dnes slouží jako dopadové plochy pro granáty a prostor pro výcvik vojsk.
Při hypotetické návštěvě centrálních Brd bychom určitě neměli vynechat odlesněnou planinu v okolí nejvyššího brdského vrcholu Tok (asi 10 km od Příbrami). Výhledy z Toku na táhlá zalesněná pásma nemají v Brdech konkurenci a porosty borůvek a různých travin hrají zejména na podzim rozličnými barvami. Docela dramatické scenérie nabízejí vrcholky tzv. Jineckých hřebenů, které se táhnou jihozápadně od Jinců. Zde nás překvapí bizarní skalní útvary, vzniklé mrazovým zvětráváním, které místy tvoří téměř horolezecké terény. Také z Jineckých hřebenů je vidět do daleka, např. známé hrady Žebrák a Točník se odsud představují z nezvyklého nadhledu. Tajemnou atmosféru mají rozlehlé Padrťské rybníky v jižní části vojenského prostoru. A nejkrásnější brdské údolí s nejčistší vodou? Tady by volby padla na Třítrubecký potok, který stéká ze severního úbočí vrchu Praha (862 m).
Co se památek středních Brd týká, většinou se musíme spokojit se starými fotografiemi, neboť prakticky veškeré stavby byly srovnány se zemí poté, co vojenský prostor začala využívat armáda komunistického Československa. Výjimku tvoří Valdek, kdysi jeden z nejdůležitějších hradů Čech. Založen byl již kolem roku 1260 a dnes jeho zřícenině dominuje vysoká válcová věž. Hrad sice leží při vnitřním okraji vojenského újezdu, ale jeho návštěvu v současnosti vojáci většinou tolerují. Totéž ovšem nelze konstatovat o loveckém zámečku Tři trubky, který se nachází v malebném údolí jihovýchodně od Strašic. Dal jej na konci 19. století vybudovat kníže Jeroným Colloredo-Mansfeld a zámeček později hostil řadu významných politiků, včetně obou prvorepublikových prezidentů Masaryka a Beneše. Tři trubky kupodivu přežily i poválečnou dobu a dnes slouží potřebám armády.

Štěpán Vítek