Brusel, kosmopolitní metropole EU i úřednické ghetto

Brusel, kosmopolitní metropole EU i úřednické ghetto

Evropská unie se chystá na velkolepé oslavy svých padesátých narozenin a kulaté výročí si připomene i Brusel, z něhož se za pět desetiletí stalo nezpochybňované "hlavní město Evropy". Mnozí Bruselané i odborníci ale mají pocit, že v tomto případě není co slavit. Invaze desetitisíců úředníků, živelná výstavba naddimenzovaných administrativních paláců a rozsáhlé demolice totiž změnily město k nepoznání.

Dohodnout se, kde budou sídlit společné instituce, bylo pro evropské státníky kamenem úrazu už po ustavení Evropského společenství uhlí a oceli začátkem 50. let. Na konferenci v Paříži se uvažovalo, že by se sídlem mohl stát německý pohraniční Saarbrücken, a Belgie překvapivě prosazovala kandidaturu Lutychu.

Nakonec se ale politici shodli na dočasném kompromisním řešení, které přes všechny následující turbulence přetrvalo dodnes. Ačkoli se to může zdát nepraktické a nelogické, sídlí nyní evropské instituce ve třech městech - Lucemburku, Štrasburku a Bruselu. A v nejbližší budoucnosti se na tom zcela jistě nic nezmění.

Ani tato "trojjedinost" ale nenechává nikoho na pochybách, že skutečným "srdcem Evropy", kde tepou nejdůležitější orgány - Evropská komise a Evropská rada - je Brusel.

To, že se dnes všechny důležité instituce nacházejí v Bruselu blízko sebe na pouhých několika čtverečních kilometrech v Leopoldově čtvrti, je ale vlastně dílem náhody. Z původně provizorního řešení umístit první administrativní budovu v módní rezidenční čtvrti, se stalo řešení trvalé. V blízkosti kulatého Schumanova náměstí tak začala nejdříve demoliční a později stavební horečka, jíž padly za oběť stovky domů, celých domovních bloků a ulic.

Do sebe zahleděné úřednické ghetto, jakýsi izolovaný byrokratický ostrov uvnitř města, je oblíbeným terčem kritiky obyvatel i odborné veřejnosti. Někteří nikoli bez škodolibosti tvrdí, že architektonický chaos je prostě jen věrným odrazem nedostatku vize v Evropské unii samotné.

"Brusel je jen zmenšeninou patologických jevů, které jsou ve větším měřítku typické pro celou Evropu," říká architekt Pier Vittorio Aureli, který je jedním z autorů futuristického plánu budoucího rozvoje belgické metropole.

V Bruselu nyní pro unii pracuje přes 30 tisíc zaměstnanců v 77 budovách na asi 1,5 milionu čtverečních metrů kancelářských ploch. Evropská čtvrť se tak pomalu ale jistě vylidňuje, protože na místě obytných domů rostou nové a nové kanceláře. Ještě v roce 1970 v Leopoldově čtvrti bydlelo téměř 23 tisíc lidí, teď tu žije asi o deset tisíc obyvatel méně.

Ekonomicky i kulturně si nicméně Brusel coby metropole Evropy výrazně polepšil. Podle nedávné statistky je hlavní město Belgie třetím nejbohatším evropským regionem, kde je ve srovnání se zbytkem EU hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele více než dvojnásobný. Ačkoli je to dáno hlavně nadprůměrnými výdělky unijních zaměstnanců a armády obchodníků a lobbistů, ani "normální" Bruselané si nemají nač stěžovat.

Brusel je zjevně čím dál kosmopolitnějším a barevnějším místem. Z původně poněkud provinčního sídla, které se mohlo stát "centrem Evropy" jen proto, že bylo dostatečně nevýrazné, se pomalu stává skutečná metropole.

Navíc i ti, kterým z různých důvodů belgické hlavní město k srdci nepřirostlo, uznávají jednu věc. Když se řekne Brusel, automaticky se snad každému vybaví Evropská unie.