Doktorandi se vracejí a přinášejí zkušenosti

Jelikož jde o studium, musí je zastřešovat vysoká škola, ale spolupracujeme úzce s ústavy Akademie věd a snažíme se studiu zajistit patřičnou vědeckou úroveň. I zde na škole doktorandi pracují na existujících projektech včetně mezinárodní spolupráce, bez nich bychom nemohli hovořit o tom, že ČVUT patří mezi výzkumné vysoké školy.

Spektrum doktorských oborů pokrývá téměř vše, co ČVUT poskytuje v magisterském i bakalářském studiu. Přechod studenta magisterského studia na doktoranda je nastaven dobře, co není ideální, to jsou podmínky, které můžeme doktorandům nabídnout. Ne všude máme špičkové vybavení, to je ve fyzikálních a technických oborech mnohdy velmi nákladné a udržovat ho na špičkové úrovni není snadná záležitost. Máme tedy některé laboratoře vybavené na vysoké úrovni, některé spíše průměrně. Nemůžeme nabídnout ani náležité finanční ocenění, pokud mají doktorandi rodinu, už jim to, co dostávají u nás, nemůže stačit. Mnoho z nich při doktorském studiu pracuje. V lepším případě se podaří katedře nebo ústavu zaměstnat doktoranda v rámci vlastních projektů, ale v často na to peníze nejsou a doktorand pracuje v oboru, který třeba s jeho studiem nesouvisí. To pak poznamenává kvalitu jeho studia. Takže někteří i velmi kvalitní absolventi nám "utečou" za finančním profitem, někteří z nich si hledají uplatnění v zahraničí.

* Nebylo by tedy na místě spolupracovat s podniky, které by mohly doktorandovi nabídnout jak téma pro jeho výzkumnou práci, tak zaměstnání?

Takové případy jsou dosud méně časté. Spolupráci s průmyslovými firmami považuji za určitou naši slabinu nejen v měřítku ČVUT, ale celé republiky. Podpora vědy z této strany není zatím taková, jak bychom si představovali. Ne všechny výstupy z vědeckého bádání jsou hned aplikovatelné v praxi, aby bezprostředně zajímaly průmyslové firmy, ale i ty je třeba mít. Samozřejmě jsou výjimky, s řadou firem máme dobrou spolupráci, některé podniky také vypisují cenu za vynikající doktorskou práci. Jako příklad je možné uvést Siemens, který kromě ceny za doktorskou práci vypisuje i cenu za vynikající diplomovou práci, cenu za výzkum a cenu za prestižní vědeckou publikaci. I když se soustřeďuje pochopitelně především na obory své průmyslové produkce, spektrum témat je širší. Obecně by to chtělo ze strany firem větší aktivitu, ale i vysoké školy by měly být aktivnější při propagaci zajímavých výsledků, které by měly potenciální uplatnění v praxi. Časem se to určitě prolomí, už teď se situace zlepšuje oproti 90. letům.

* Jak se vybírají doktorandi? Rozhodují se sami nebo jim studium doporučíte? Proč vůbec začít doktorské studium?

O koho máme zájem, tomu navrhneme, aby rozvinul třeba problematiku své diplomové práce. Někteří se hlásí sami, procházejí přijímacím řízením, stává se, že i průměrní studenti, pokud mají o řešení konkrétního problému skutečný zájem, mohou jako doktorandi dosáhnout významných úspěchů. Na doktorské studium se hlásí lidé i po létech praxe.

K tomu, aby se člověk pustil do doktorského studia, jsou v podstatě dva důvody: protože věda je krásná a protože by člověk měl využívat svůj intelektuální potenciál. Jiné důvody, obávám se, nejsou, jen ideály a nadšení pro vědu. Když na to někdo má schopnosti, měl by je plně využít.

Limitem je kapacita školy, to, zda je schopna je rozumným způsobem školit a poskytnout doktorandům kvalitní projekty a školitele. ČVUT má dobrou kvalifikační strukturu, řada odborníků přichází z praxe, spolupracují s námi také externisté z ústavů AV.

Ve vědecké práci se stále více prosazuje mezioborovost a je-li školitel kvalifikován v jednom oboru, je dobré mít ještě specialistu, který rozumí tomu dalšímu. Ale odpovědnost za práci doktoranda má školitel. Je-li kvalitní, podílí se na jeho práci velkou měrou a při publikaci výsledků práce je jeho role zásadní, má nadhled, ví, jak práci napsat. Osobně pokud něco publikuji v mezinárodním vědeckém časopise nebo na konferenci se svým doktorandem, píšu to sám, doktorand mi dodá podklady, ale aby článek měl náležité parametry, musí jej psát člověk se zkušeností. Kvalitu školitele hodnotí studenti - žijí velmi úzce s katedrou a dozvědět se tedy, který školitel se o doktoranda řádně nestará, je snadné.

Doktorandi se mají částečně podílet na výuce, ale záleží na katedře, jaké má nastavené podmínky, i na jejich zájmu, z výukové povinnosti jsou možné výjimky.

* Už to bylo malinko naznačeno: jak je to s financemi?

Nechci skuhrat, ale dost peněz není, vrstevníci doktorandů, pracující ve firmách, jsou na tom podstatně lépe. Doktorandi dostávají stipendium a v některých případech i částečný úvazek na katedře, mají výhodu ubytování na kolejích, stravování v menzách, ovšem jejich materiální situace není ideální a je to na překážku většímu rozvoji doktorského studia, protože pro řadu mladých právě tyto důvody hrají roli při rozhodování, zda pokračovat ve studiu nebo jít pracovat. Procento odcházejících je poměrně vysoké, a to i v průběhu doktorského studia, i když se lidé někdy vracejí a ve studiu pokračují - doktorské studium je třeba absolvovat v průběhu 7 let.

* Co má z doktoranda škola?

Vysoké školy jsou financované hlavně podle počtu studentů, což není nejlepší řešení, trpí tím kvalita studentů. Doktorandi se započítávají do tohoto počtu, dále jdou samostatně peníze na stipendia pro ně a určité prostředky na tzv. "specifický výzkum", tj. výzkum, na němž se doktorandi i další studenti podílejí. Školy dostávají z MŠMT množství peněz, které je vypočteno poměrně složitým vzorcem, počet studentů v něm ale hraje dominantní roli. Způsob jejich rozdělení je pak dán vnitřním předpisem školy. Při přidělování prostředků na výzkum tedy záleží také na tom, zda v daném oboru máme doktorandy. Bohužel prostředky na specifický výzkum meziročně nevzrůstají, což vůbec není dobře. Obecně peněz, které jdou do výzkumu, je málo. Pro školu jsou doktorandi přínosem, představují pracovní sílu, která je progresivní, může se věnovat výzkumu ve větším časovém rozsahu než učitelé, pro vědeckou činnost jsou nezbytní.

Školitel z doktoranda finanční užitek většinou nemá. Může dostat nějakou odměnu z rektorského fondu, když jeho doktorand zpracuje vynikající doktorskou práci, ale kvalitní doktorand pro něho představuje především pomoc v jeho vědeckých aktivitách.

* Pracují vaši doktorandi i v zahraničí?

Doktorand by měl alespoň nějakou dobu, třeba semestr, sbírat zkušenosti v zahraničí. Většina doktorandů má školitele i pracoviště u nás, ovšem v rámci mezinárodní spolupráce mohou vycestovat i za hranice. Kontakty a pobyt jim zprostředkovávají katedry, na kterých studují, občas si něco najdou sami. Školitelé mají odborné kontakty na zahraničních školách a mohou své doktorandy začlenit do spolupráce na konkrétním projektu. ČVUT se účastní evropských programů, s doktorandy se může počítat při plánování projektů, existují bilaterální programy, ovšem stále je nutno hledat, z čeho rozšiřující se mezinárodní spolupráce zaplatit. I v rámci programu Erasmus jsou projekty, které se vztahují na doktorandy. Tam je ovšem určitý problém. Záleží na škole a na zemi, do které student jde, ale peníze, které Erasmus poskytuje, často na pobyt nestačí. Byli bychom rádi, kdyby doktorandi vyjížděli co nejvíc i s tím rizikem, že si v zahraničí najdou uplatnění a zůstanou tam pracovat. Máme zkušenost, že většina se jich vrací a nabyté zkušenosti přináší domů.