Dana Bérová: Vést lidi pracující z domu není snadné

HN: Jaké jsou nejnovější trendy a budoucnost homeworkingu, tedy práce na dálku?

Průzkum společnosti Gartner z loňského roku ukazuje, že se tato tendence bude rozvíjet mnohem rychleji než doposud. Je to způsobeno tím, že informační a komunikační technologie konečně poskytují dostatečně kvalitní služby pro práci mimo kancelář.

HN: Kdy se firmě vyplatí uvažovat o zaměstnávání na dálku?

Je-li dvacet procent kancelářské plochy během pracovní doby volné, má smysl o tom přemýšlet. Potom není potřeba mít kancelář a vlastní místo pro každého pracovníka.

HN: Je homeworking vhodný pouze pro velké společnosti, nebo tento systém mohou využívat i malé a střední firmy? Vždyť ty se také snaží snižovat investice do hmotného majetku.

Ukazuje se, že největší potenciál růstu mají právě střední a malé firmy. Náklady jsou pro ně klíčové, proto se je snaží maximálním způsobem omezovat. A částky za pronájem kancelářských ploch představují vysokou položku. Zvláště když firma začíná, neumí často odhadnout, kolik pracovníků bude potřebovat.

HN: Pro které obory je systém práce na dálku zažitější?

Obecně jsou to všude na světě IT firmy. Často ji ale provozují také společnosti, které prodávají finanční produkty. V Čechách tuto metodu zvolil třeba Český Telecom, nyní O2, kde tímto způsobem pracuje šestnáct procent lidí. Distanční práci zavádějí další společnosti v téhle oblasti, patří mezi ně třeba IBM.

HN: Co musí udělat vedení firmy pro to, aby zaměstnanci odváděli kvalitní práci i mimo kancelář?

Ukazuje se, že pro fungování práce na dálku je třeba vyřešit dvě věci. Jednak jsou to informační a komunikační technologie. Tedy připojení pracovníků počítači do sítě a komunikace přes mobilní telefony. Ale ani při homeworkingu se zaměstnanec neobejde bez určitého zázemí. Neméně důležité jsou proto podmínky pro případ, kdy lidé potřebují vhodný pracovní prostor. Každý, i když pracuje z domova, občas využije nějakou jednací místnost, kam pozve klienty. Společný prostor je žádoucí také pro jednání s kolegy.

HN: Může se člověk pracující z domova identifikovat s firmou?

Máte pravdu, každý zaměstnanec občas potřebuje nějaký kontakt s mateřskou společností. Tento styl práce proto klade velké nároky na management. Nepřipraví-li vedení dobře celý projekt a pouze spočítá náklady a úspory, tak šéfové nebudou schopni své "dálkové" zaměstnance "uřídit". Práce na dálku klade velké nároky na manažery a vedení lidí. Šéfové najednou nemají přehled o tom, co lidé dělají, protože je nevidí osm hodin denně. A začne se projevovat, že vedení řídí spíše procesy než skutečný výkon lidí.

HN: Jaké jsou zkušenosti s vedením virtuálních společností?

Z průzkumu jasně vyplynulo, že nestačí jenom přemýšlet o snížení nákladů. To byla původní motivace, která k teleworkingu, práci na dálku, a homeworkingu před lety vedla. Nyní se ukazuje, že koncept je úspěšný jedině v případě, když se připraví komplexně a dobře se analyzují všechny faktory.

HN: V souvislosti s prací na dálku se objevují nové pojmy jako "hotelling" nebo "outsourcing" pracovišť. Můžete je vysvětlit?

Jsou to nové typy služeb na realitním trhu. Jde o pronájmy jednacích místností nebo omezeného počtu kanceláří. Třeba firmy, jejichž pracovníci často cestují, si pronajímají kanceláře v různých městech. Uzavřou-li smlouvu se specializovanou agenturou zabývající se hotelovým pronájmem kanceláří, mají podporu všude, kde zaměstnanci potřebují pracovat. To je hotelling. Outsourcing pracovišť poskytuje mobilním zaměstnancům potřebné zázemí. Zajišťuje infrastrukturu a služby, které potřebují pro schůzky se zákazníky, k řízení týmových projektů a školení.

HN: Nejsou taková pracoviště příliš neosobní?

Je velmi individuální, jak tohle lidé vnímají. Pro někoho je neosobní již systém "open space", tedy otevřených kanceláří. Většina těchto prostor je v moderních budovách, které nabízejí vyšší standard. Firmy, které tyto služby nabízejí, si chtějí zákazníky udržet. Kvalita pracovního prostředí proto většinou bývá mnohem lepší než v běžných kancelářích, kde se šetří na zařízení a vybavení.

HN: Je snadné najít v Česku takové prostory, které jsou svou variabilností vhodné pro firmy založené na homeworkingu?

Na českém trhu už podnikají společnosti, jež nabízejí mobilní kancelářské prostory. Developeři a realitní makléři zaznamenali, že na českém trhu brzy bude poptávka po podobných službách. Připravují se na to, aby potom mohli nabídnout vybavená pracoviště a další doprovodné služby.

HN: Kdy se vlastně možnost pracovat na dálku objevila poprvé?

Teleworking se začal rozvíjet už na začátku devadesátých let minulého století. Většinou šlo o obory, kde se takový styl sám nabízel. Například v pojišťovnictví - agenti obcházejí klienty a nepotřebují kancelář. Samozřejmě také v oblasti informačních a komunikačních technologií, kde programátoři mohou pracovat z domova.

HN: Pomáhá práce z domova při skloubení rodinného a pracovního života?

První etapa práce na dálku umožnila spoustě žen, aby zůstaly profesionálně aktivní a skloubily práci s péčí o děti. Příklady ze severských zemí nebo Nizozemska a Dánska ukazují, že celkově tento model pomáhá k nastavení rovnováhy mezi pracovním a osobním životem i u mužů. Ve chvíli, kdy v rodině pracují oba partneři, mají dvoukariérové manaželství, jim tento způsob práce umožňuje rozdělit si čas lepším způsobem.

HN: Nesvádí tento systém některé lidi k tomu, aby se více věnovali rodině než práci?

Setkáváme se s tím, že lidé pracující doma jsou vystavováni tlaku, aby se věnovali spíše rodině a dělali spoustu jiných věcí než svoji práci. Jde o nový model, na který je třeba se připravit. Nemusí být vhodný pro každého.

HN: A naopak. Dá se zamezit tomu, aby se člověk při práci doma nepřetěžoval?

To je samozřejmě velmi individuální. Záleží na typu činnosti a na tom, jak jsou lidé motivováni. Homeworking dobře funguje v takových profesích, kdy je práce zároveň koníčkem. Což je případ již zmiňovaných programátorů a počítačových specialistů. Samozřejmě definice pracovní doby a pracovní náplně z hlediska zákoníku práce je komplikovaná. Bude třeba mnoho věcí vyzkoušet ve větším počtu společností.

Autorka je spolupracovnicí redakce



Dana Bérová (40 let) působí jako konzultantka firmy Gartner. Bývalá ministryně informatiky vystudovala Vysokou školu ekonomickou a žurnalistiku na UK v Praze. Pracovala jako redaktorka ČT, programová ředitelka TV3 a ekonomická ředitelka správy majetku Karla Schwarzenberga.