Cestou každé euro o pár centů zhubne

Když z některého z fondů Evropské unie vyrazí k českému příjemci jedno euro, téměř nikdy k němu po několikaměsíčním putování nedorazí celé. Vždy je lehčí o několik centů.

Důvod je prostý. Systém, ve kterém obce nebo organizace žádají o evropský příspěvek na své projekty, je tak složitý, že se většinou neobejdou bez pomoci specializovaných firem.

Ty si však za pomoc s projektem nechávají zaplatit. Jen za technickou pomoc s žádostí, s kontrolou projektů či dohledem nad výběrovým řízením si berou od pěti do deseti procent z celkové ceny projektu.

"Samozřejmě to nelze říct paušálně. Záleží na velikosti projektu. Třeba u většího projektu je naše odměna menší," říká Martin Krištof z poradenské firmy Raven Consulting.

Příliš přitom neušetří firmy nebo obce, které si žádost podávají samy. Stejnou práci jako externí firma musí udělat zaměstnanec nebo úředník. Ten se však nedostane ke své původní práci, náklady se tak projeví nepřímo.

Ke zmíněnému podílu poradenských firem je však třeba připočíst i cenu za projektovou dokumentaci. Což u projektů v řádech desítek milionů korun může být třeba záležitost 2 - 3 milionů korun," říká Krištof. Obecně podle poradenských firem jde z původní sumy z eurofondů přímo na projekt nakonec zhruba 88 až 90 procent.

Dost často se celý projekt prodraží tím, že se vše neúměrně protáhne. Své o tom vědí například v mikroregionu Hlinecka, které sdružuje třicítku obcí kolem města Hlinsko. Už v roce 2001 zde měli projekt na recyklaci odpadů pro všechny obce včetně nové třídící linky za 24 milionů korun. "Smlouvu jsme podepsali sice v roce 2002, ale pak přišla prodleva a spousta komplikací s různými podmínkami," popisuje jednatelka mikroregionu Yvona Jandová. Vše se podařilo zprovoznit až v roce 2005. "Pak jsme dlouho čekali, až peníze dojdou. Prodělali jsme tak kvůli dlouhodobému úvěru, který jsme si museli vzít," dodává Jandová.