Jan Macháček: S Wolfowitzem i bez něj

Vrcholící aféru kolem šéfa Světové banky Paula Wolfowitze obvykle média líčí tak, že "zařídil vyšší plat a lepší místo pro svou milenku". Jenže případ tak primitivní není. O Wolfowitzově vztahu se zaměstnankyní banky se vědělo předem a její zrychlený služební postup schvalovaly mnohačlenné komise. Tedy nikoli humpolácký klientelismus, jaký známe z českého prostředí.

Jeden z architektů - ne-li hlavní architekt - Bushovy zahraniční a vojenské politiky je osoba, kterou mnozí přímo démonizují. Ale úloha Paula Wolfowitze ve Světové bance se poněkud přeceňuje. S nástupem nového šéfa se nemohlo kormidlo mezinárodní instituce otáčet o 180 stupňů. Ať s Wolfowitzem, nebo bez něj, Světová banka už nebude institucí, která hlavně financuje přehrady a megalomanské meliorační projekty a rozdává peníze bez ohledu na to, jaká korupčnická vláda je někde v Africe u moci.

Boj s korupcí, transparentnost a důraz na kvalitu institucí (včetně samotných vlád), to byl základ Wolfowitzova šéfovského programu. V tomto směru se ale Světová banka měnila dávno před jeho příchodem. Jeho předchůdce, australský rodák James Wolfensohn, už v roce 1996 hlásal boj s "rakovinou korupce", zavedl měření efektivity projektů a také zvláštní odbor pro prověřování špatných rozhodnutí.

Doba betonu, gigantických staveb a socialistické utopie je nenávratně pryč. Světová banka, ať bude v jejím čele Wolfowitz či kdokoli jiný, bude dál organizovat projekty boje s chudobou, ale stále více zdůrazňovat moderní vládní instituce, investice do školství, počítačové gramotnosti či třeba rychlé obchodní rejstříky a katastry nemovitostí. Navzdory řečem skeptiků spoustu zemí v Africe boj s korupcí vítá. A banku naštěstí nelze přes noc přemalovat z černé na bílou a naopak.

jan.machacek@economia.cz