O sebevědomé a divoké ženskosti Neapole

Prý všechno vychází z bájí o Odysseovi, kdy jedna ze sirén lákajících jej neúspěšně k sobě spáchala sebevraždu a její vlasy pak vykrojily Neapolský záliv. Asi těžko najdete krásnější legendu o vzniku přírodního divu a lze chápat, že místní lidé ženskost zálivu přenesli na rozporuplný půvab horkého jižního města a omlouvají jím své vášně.

Kde hledat v Neapoli stopy ženy? Pokud netrpíte slepotou a hluchotou, máte spíš problém se ženskosti a ženám vyhnout. Neapol je městem žen pro ženy a o ženách. Jenomže vše je trochu jinak, než se na první pohled může sveřepému, chtivému a opojenému cestovateli zdát.

Stačí vyrazit ven. Je jedno, zda ve dne, večer či v noci.

Jako první vás překvapí nakupení svatebních salónů, krámečků plných radostí pro ženy, které našly vyvoleného a mohou se mamince a babičce pochlubit vášní k muži, kořeněnou rozumem, neboť jde současně o živitele. Svatbička v Neapoli nevyšla z módy a je málo měst na kontinentu, kde si nevěsta užije den D s takovou pýchou a vervou. Zprvu si myslíte, že svatebních salónů jsou desítky, pak stovky. Výlohy s róbami téměř neberou konce.

Být v Neapoli ženou znamená respekt. Žena se nosí jako krocan, vysedává vyzývavě v kavárnách, sbírá pohledy a letmé poklony s grácií a sebevědomím. Když je svobodná, pozoruje cvrkot, ale nijak si nezadá. Po svatbě vozí kočárky, jako by kráčela na módní přehlídce, byla zrozena k zpřítomnění lidské krásy. S velkými dětmi si zakládá na důstojnosti či ukazuje pánovitost, protože dává život a umožňuje mužům mít rodinu.

Jako by stíny vlajících vlasů dávné sirény chránily její ego před dotěrnými otázkami a sebejistotou mužů. Vždyť ti chlapci a chlapi si sice hrají na mafii a vojáky, bojují jako kohouti nebo krvelační psi, ale doma jsou jako beránci a venku, ve společnosti svých žen, doprovodem, který se těší, když cizí oči sledují jeho ženu, manželku, dceru. Tito muži jsou sice často šelmami, chladnými, tvrdými, jaké jih Itálie rád rodí, ale na ženy tak dojem neudělají. Ženy jsou těmi, co vládnou, o které běží.

Ta moc je ale neformální, veřejně neuznaná a neopěvovaná. Ačkoliv ženskost je v Neapoli cítit z moře, ulice, kostelů, trhů i hrnků, do nichž vytlačují pouliční stánkaři džus z čerstvých pomerančů, žena nemá svou moc vytesanou do moci státní nebo ekonomické. Je to prapůvodní živočišná moc hormonů a nádherných tvarů, které oblažují mužské snění a touhy po pokračování. Žena v Neapoli jen dokáže beze-zbytku využít tu posedlost jejími dary a držet pevně otěže moci nad svým mužem.

Ten domov nejsou čtyři stěny, jsou to i všechny ulice města a skvělé restaurace a kavárny. Domovem je město a oči veškerých mužů.

I Neapol se ale mění, a zatímco ještě nedávno cizinec při procházce přemítal nad krásou místních žen, jejich manželským světem a respektem k mateřství a sexualitě, nyní se ukazuje, že neapolští muži si uvědomili, že místní žena by se měla ukázat a oslavit víc než jen nad sklenkou vína s květinou v ruce, jak tomu tady bylo po staletí zvykem.

Neapolská radnice se rozhodla vypíchnout skutečnost, že turisté přijedou do "města žen", zvláštní brožurkou, v níž představuje a oslavuje zdejší historické celebrity z řad žen, na něž se zapomíná. Od kostelů, jež jsou zasvěceny mučednicím, po revolucionářky a odbojářky, co bojovaly za svobodnou Itálii, až po charismatické herečky, jakými byly Tina Pica, Titina de Filippo nebo Sophia Lorenová. Většinu z nich v zahraničí neznají, průvodci je zamlčovali. Nyní jim město vzdává hold!

Proč ještě a znovu mluvit v Neapoli o ženách, když jsou všudypřítomné a poutají na sebe pozornost jinde nevídanou? Protože vlastností neapolských žen je dle místních průvodců statečnost a radní chtějí ukázat, že za fasádou vdávání, flirtování a dominantní vzrušující síly místních žen je ještě velký charakter. Že za šňůrami plnými prádla, vlajícími v ulicích nad hlavami kolemjdoucích, je rys, který si celé věky přivlastňují hlavně muži. Neapolská žena je prý stejně tvrdá a bojovná jako muž a dokáže stejně tak vládnout zbraní, slovem nebo perem.

Stejně jako dokázala vládnout svými půvaby na plátně přistěhovalkyně do Neapole Sophia Lorenová, magnetizovala pohledy, jedním slovem mrazila nejapné poznámky a obrátila je ve výsměch, tak stovky jiných žen podporovaly své ambiciózní muže, pomáhaly jim při boji za svobodu nebo o místo na slunci. Být ženou v Neapoli nebylo nic snadného a to je pramenem současného sebevědomí zdejších žen.

Jih Evropy, a snad ještě víc jih Itálie, svádí k falešným stereotypům, že se jedná o region zaostalý, obstarožní a ryze mužský. Málokdo je ochoten připustit, natož začít chápat, jaké je být ženou třeba v Neapoli. Žínkou bojovnou, tvrdou, obdivovanou a svádějící.

Přitom rozumění lehkým rozdílům a rázovitosti je podmínkou, aby si člověk mohl cizí světy vychutnat. Třeba Neapol. Město, které je ženou.