Dnes to možná zní trochu neuvěřitelně, ale byly časy, kdy v Evropě vládl tmářský náboženský fanatismus, zatímco Arabové svobodně pěstovali vědy. Za oněch dob - přesněji ve 13. století - oplýval svět Pohádek tisíce a jedné noci vynikajícími učenci. Jeden z nich se pustil i do tématu, který byl v Evropě ještě celá další staletí tabu: Ibn Al Nafis zkoumal, jak vlastně funguje lidské tělo. Mimo jiné při tom objevil skutečnost, že srdce pohání dva krevní systémy - velký rozvádí krev po celém těle, malý ji vede do plic a zpět.
V průběhu křížových válek a po nich někteří Evropané na arabské poklady vědění narazili. Spisy arabských učenců se více či méně tajně pašovaly na starý kontinent a překládaly, jenže objev Al Nafise nějak unikl pozornosti. Nebo vypadal tak nepravděpodobně, že mu zdejší vědci odmítli uvěřit. Vždyť taková autorita jako Galén říká, že krev proudí mezi srdečními komorami skrz neviditelné póry!
William Harvey ovšem nebyl z těch, kdo by se spokojil s téměř tisíc let starými "pravdami". Předběhl svou dobu už když tvrdil, že život nevzniká spontánně z neživého, nehodlal se smířit ani s pověrami o krevním oběhu. Na základě vlastních pokusů publikoval roku 1616 spis Anatomické zkoumání pohybů srdce a krve u zvířat, v němž popsal malý i velký krevní oběh a jejich význam pro organismus.
Harvey se narodil 1. dubna 1578 v anglickém Folkestone a získal vynikající vzdělání na předních univerzitách té doby, především italských. Kromě krevního oběhu se zabýval rovněž embryologií. Jeho současníci ho často napadali, inspiroval však řadu následovníků, kteří později prolomili zavedená dogmata. V neděli od jeho smrti uplynulo přesně 350 let. (jnk)
