Korsika zpod hladiny - U OSTROVA OBJEVÍTE KATEDRÁLU, VRAK LETADLA I KANICOV

 
Snímek: Jan Rýdl

O Korsice se říká, že nejkrásnější je tenhle středomořský ostrov mezi Francií a Apeninským poloostrovem z moře. Tedy lépe řečeno z paluby pěkné jachty. Těch křižují v blízkých vodách až do konce října stovky. Jedním z nejvyhledávanějších míst korsických vod je neširoký pruh moře mezi Korsikou a jižnější Sardinií. Vedle důležitých námořních tras propojujících oba ostrovy je tu nad vodou přístav Bonifacio - vypadá jako zapomenuté kulisy z filmů o korzárech, španělských grandech a mušketýrech. A pod vodou slavný "Kanicov".

Metrákové "kaničky"
Najít na dohled od pobřeží lokalitu Merouville by bylo možná obtížné, pokud by sem loď s potápěči mířila s nezkušeným kapitánem. Katamarán Valhalla vede ale ostřílený korsický vlk Jiří a díky němu, a tak trochu možná i díky satelitní navigaci, se na první pokus daří najít "zabójkovanou" slavnou lokalitu. Pod přídí je zhruba pětatřicetimetrová hloubka a dno s halabala zpřeházenými ohromnými oblými kamennými solitéry. Samo o sobě nic zvláštního. Zvláštní je zde ale flóra - totiž hromadný výskyt mohutných kaniců. Proto se zde také začalo říkat důvěrně Kanicov.
Natrefit v Kanicově kanice není žádné velké umění ani štěstí. Jsou zde trvale hlášeni a své území neopouští. Byli by také hloupí: každý druhý či třetí potápěč přestupuje vesele jeden z nejzákladnějších zákazů a ohromné metrákové ryby krmí. Žerou velmi ochotně sušenky, vajíčka natvrdo. Někteří kanicové dokonce na hlavu porážejí vědecká tvrzení, totiž že si ryba pamatuje jen zhruba devět vteřin, protože jakmile zmerčí potápěče s igelitovým sáčkem, ihned se derou k němu. Někteří jsou v požadavcích na svačinu tak důrazní, že drcají hubou do žaketu tam, kde jsou obvykle kapsy, a ti nejhladovější dokonce prý občas vyrazí nepozornému potápěči dýchací automatiku z pusy. Krom překvapení ale nejde o žádnou tragédii, nalezení a opětné nasazení zdroje vzduchu se v kurzech učí opravdu důkladně.

Aircrash se šťastným koncem
Zatímco na Kanicově stačí pro zajímavost, fotky i zážitek jediný ponor, na dalších potápěčských lokalitách jižní Korsiky už tomu určitě tak nebude. Cestou k místní podmořské parádě nazvané Katedrála je v mělkých vodách vrak dvoumotoráku. Na rozdíl od Kanicova se ale vrak dost špatně hledá - nejezdí sem tolik lodí, není označen bójkou, a kdo nemá k dispozici na vteřinu přesné souřadnice pro GPS, bude hodiny na dohled od pláže brázdit tříkilometrovou mělčinu se šnorchlem.
Vrak letounu Vickers Viking leží sotva ve dvanácti třinácti metrech. Pro ty, kteří ho skutečně najdou, skýtá tudíž možnost prozkoumat ho dosyta během třeba i hodinu a půl dlouhého ponoru. A je co prohlížet. Vrak s kokpitem pilota rozbitým k nepoznání a s uraženým ocasem je ve střední části pozoruhodně zachovalý. Oblouk kabiny pro cestující v oblasti nosníku křídel není ani promáčknutý. Lze tudy opatrně proplout a vyhlížet při tom z okének. S baterkou jsou v trupu k vidění vypasené jedovaté ropušnice a jiná plazivá havěť.
Zvenčí lze jediným pohledem dobře v duchu rekapitulovat průběh letecké katastrofy: když pilot zaznamenal poruchu jednoho motoru a zjistil, že se nedokáže udržet v letové hladině, rozhodl se pro nouzové přistání. Vyhlédl si dlouhou pláž. Nechal sice zatažený podvozek, vytáhl ale vztlakové a brzdicí klapky. Když opatrně podrovnával nad běhounem z písku, všiml si skaliska sotva pár stovek metrů před sebou. Letoun se k němu rychle blížil, "nouzák" by skončil tragédií. Na zvednutí nosu a opakování manévru nebylo ani pomyšlení, zbývající motor by naložený letoun už do výšky nevytáhl. Proto se duchapřítomný pilot rozhodl pro "mokrou" variantu. S vyšlápnutým levým kormidlem namířil nad moře. Ideální dosednutí na hladinu se mu ale nepovedlo - letoun zachytil o vodu nejprve uchem levého křídla a předvedl parádní "hvězdu".
Podle dobového tisku - nehoda se stala v roce 1959 - celá posádka i cestující šťastně z potopeného letounu vyplavali.

Dvoutrupé pohodlí
Přeplavby mezi lokalitami mohou být i pro potápěčské nadšence, ochotné podstoupit kvůli zajímavé lokalitě téměř cokoliv, dost značným očistcem. Stačí rozhoupané moře, nerozhodný kapitán či špinavá nebo nepohodlná loď. Už proto je třeba hledat jachtu s rozumem. Valhalla je pohodlný, prakticky zbrusu nový katamarán se čtyřmi pohodlnými kajutami. Každá má vlastní toaletu a koupelničku. Ze sprchy přitom teče sladká teplá voda. Loď s dvojitým trupem - to oceníme právě, když je moře méně klidné - nabízí v úrovni paluby překvapivě prostorný salon s funkčně zařízenou kuchyní a dvěma lednicemi. I jiné důležité doplňky jsou na Valhalle zdvojeny, například silné diesely. To pro případ, že by přestalo foukat a plachty - vytahované i stahované servomotory - by posun po hladině nezajistily.
Potápěčský provoz na katamaránu je vcelku příjemný - veškeré vybavení se během plavby buď suší na lanovém zábradlí, nebo je složené v boxech na přídi. Tady je mezi oběma plováky natažena silná síť a ležet tady během plavby, opalovat se, číst nebo koukat po ostatních lodích a jejich posádkách je prostě skvělý způsob trávení času na moři...

K modlitbám pod hladinu
Pět, ale klidně i sedm ponorů a vždy jiných, nových si zaslouží podmořská katedrála nedaleko Porto Polo. To už jsme na jihozápadě Korsiky. Věže skal se tu zvedají ze dna, které se pohybuje kolem čtyřiceti, pětačtyřiceti metrů. Tedy na hranici bezpečného sportovního potápění. Není ale mnoho důvodů "chodit" až sem. Ohromné věže z tmavého kamene, nápadně připomínající zvonice, i celé chrámové lodě gigantických kostelů jsou vděčným příbytkem celkem bohatého podmořského života a vysloveně lákají potápěče k detailnímu průzkumu. Díky dobré viditelnosti je tu velmi snadná orientace a proudy jsou tu většinou sotva znatelné.

JAN RÝDL

Jak na to a za kolik
Rezervace lodi je dostupná na internetu. Nalodit se lze po dohodě s kapitánem prakticky kdekoliv. Buď jde dojet s použitím trajektu až na ostrov vlastním autem, nebo prostě přiletět. Vždy je možné najít i nízkonákladového leteckého dopravce.
Samotný nájem lodi je při jejím obsazení otázka zhruba 10 až 15 tisíc korun na hlavu za týden. Vedle toho bude třeba uhradit spotřebovanou naftu a náklady na jídlo - obvykle se na lodi posádka stravuje společně. Tato položka ale málokdy překročí stoeurovou hranici. Kapitán Valhally kotví nejraději v příhodných zátokách, takže hodně peněz ušetří za "kotvu" v placených marínách. Plnění potápěčských tlakových lahví je samozřejmě v ceně podobně jako služby potápěčského průvodce, instruktora a vodního záchranáře v jedné osobě.
www.catamarane.eu