Aleš Michl: Potíž "nové" ČNB: není to tým

Česká národní banka zavelela k vyšším úrokovým sazbám. Naplno začíná období rostoucích úroků.

Není to ale žádné drama. V roce 1998, kdy centrální banka zavedla inflační cílování, by si zřejmě nikdo nevsadil na to, že za devět let budeme mít nejnižší úrokové sazby v Evropské unii. Tehdy byla hlavní sazba v ekonomice patnáct procent a míra inflace přes deset procent. Dnes platí reposazba 2,75 procenta a ceny rostou povětšinou o dvě tři procenta za rok.

Měnová politika má tedy výsledky. Měla by dál pokračovat v režimu cílování inflace, je třeba ale zapracovat na jeho doladění.

Nahoru? Dolů? Kdo ví...

Co lze zlepšit? Vhodné by bylo zaměřit se na proces, který lze zkráceně vyjádřit jako: diskuse-rozhodnutí-výsledný dopad. Měnová politika se totiž rodí v diskusi sedmičlenné bankovní rady. Na to navazuje přijetí určitého rozhodnutí. A to vše se pak promítne v určitém dopadu na ekonomiku.

Diskuse o sazbách, jakožto první procesní pilíř, by si zasloužila takové měnově relevantní prognózy inflace, které se nemýlí v trendech. Podíváme-li se na poslední předpovědi inflace, nepůsobí navzájem příliš konzistentně. Tak třeba dvě předchozí ukazovaly, že inflace směřuje trendově od cíle centrální banky. V reakci na to sazby zvýšeny nebyly. Aktuální prognóza zase ukazuje na směrování budoucí inflace spíše k cíli banky. Ale sazby zvýšeny byly.

Je jedno, jestli spletete předpověď inflace na měsíc dopředu o dvě tři desetinky, mít ale takto variabilní prognózy trendů je špatně. Je to pak jedna velká houpačka, která ubírá na kredibilitě banky.

Klausovi bankéři

Procesní část číslo dvě, rozhodování, naráží na nesourodost bankéřů. Členové rady jmenovaní vesměs ještě Václavem Havlem se zdají býti více flexibilnější směrem ke změnám sazeb, než většina "nováčků" vybraná prezidentem Václavem Klausem. "Nováčci" povětšinou hodnotí ekonomiku spíše z delší perspektivy - než přijmou rozhodnutí, potřebují více důkazů o trendech. Alespoň tak to zatím na finanční trh působí.

Nechme stranou, která skupina má pravdu. Problém je ale v tom, že bankéři nepůsobí jako tým. Chce-li si někdo udělat obrázek o načasování zvyšování úrokových sazeb, musí sledovat názor každého jednotlivého člena. Když jeden z bankéřů bude na dovolené, může být výsledek hlasování klidně jiný. Z hlediska účinné komunikace a jejího dopadu na tvorbu očekávání v ekonomice by to mohl být v budoucnu problém.

A ministr opět nepřišel

Třetí procesní vylepšení pak zdůrazňuje souznění fiskální a měnové politiky vedoucí k zamýšlenému dopadu na ekonomiku.

Zatímco guvernér Zdeněk Tůma pravidelně navštěvuje jednání vlády, stalo se již zvykem, že ministr financí - ať už je z kterékoli strany - nechodí na klíčové jednání o sazbách na bankovní radě. Bankéři tak mají de facto informace o reformách pouze zprostředkovaně.

Jak lze ale rozhodovat o sazbách, když nevíte přímo od zdroje, zda vládní reforma bude mít v konečném důsledku restriktivní, nebo expanzivní dopad na ekonomiku? Přímo v modelech měnové politiky nehraje sice rozpočet významnější roli, týmová souhra politiků a bankéřů je ale žádoucí. Neměli by si navzájem mluvit do práce, jejich politika však musí být koordinovaná. Obzvlášť v období reforem.

Zlepšit zvuk

Zmíněné tři procesní záležitosti jsou dolaďovacími prvky české měnové politiky. Zlepší její zvuk a pomohou v tvorbě stabilnějších očekávání v ekonomice. Hodí se i pro týmové postavení bankéřů čelem k otázce načasování přijetí eura a udržení stability kursu koruny. A koneckonců i ke splnění nového a velmi přísného dvouprocentního inflačního cíle.

Autor je analytikem Raiffeisenbank