Stanislav Bernard, spolumajitel rodinného pivovaru Bernard, prodal v srpnu 2001 padesát procent svých akcií belgickému pivovaru Duvel Moortgat. A výsledek? Je spokojen.
Investice silnějšího partnera a prodej části společnosti dělají firmy většinou dobrovolně s cílem dál se rozvíjet. "Nyní jsme technologicky dál a stále mírně rosteme," říká Stanislav Bernard. Spolupráci s Belgičany si pochvaluje. "Je velmi otevřená a korektní. Vzájemně si vyměňujeme zkušenosti a naši odborníci dokonce jezdí na výměnné pobyty." Podnikatel Bernard řídí pivovar stejně jako před prodejem společnosti, jen strategická rozhodnutí dělá společně s belgickými partnery.
Agenda a administrativní zátěž po prodeji části firmy narostla. "Děláme nyní audit dvakrát ročně a píšeme do Belgie pravidelné reporty," vysvětluje.
"Původně jsme hledali strategického partnera, abychom co nejvíce urychlili vývoj. Ale výhodné podmínky nás přiměly k prodeji poloviny akcií."
Byl to složitý proces, trval rok a půl. Při výběru firmy Stanislav Bernard spolupracoval s poradenskou agenturou a hospodářskými komorami různých zemí.
Poté, co se rozhodl pro Belgičany, následoval rok a půl vyjednávání, opakované ekonomické, ekologické a právní audity, vytváření akcionářských smluv. Pak konečně přišel podpis smlouvy.
Podobným procesem nyní prochází i pivovar Krušovice. Kupuje ho nizozemská společnost Heineken. Transakce by měla být ukončena 1. září letošního roku. Okolnosti prodeje zatím nejsou příliš známy.
Prodej části své společnosti zažil i Petr Hendrych, zakladatel společnosti Pietro Filipi. Původně byl jejím výhradním majitelem a chtěl odkázat firmu dětem. Že se rozhodl pro vstup dalšího investora, dnes nelituje.
Místo starostí chtějí klid
"K rozhodnutí prodat celou firmu majitelé docházejí obvykle, když se cítí podnikáním dlouhodobě unaveni," říká Martin Chamr ze společnosti Chamr & Partners zabývající se prodejem podniků. Bývají to lidé, kteří vlastní podniky čítající i padesát zaměstnanců. Po patnácti letech si třeba uvědomí, že už mají dostatek peněz na poklidný život. Když nemají pokračovatele v rodině, rozhodnou se firmu prodat, utržené prostředky mohou někam investovat a spokojeně užívat plodů své práce. Někdy však pro takové podnikatele bývá velmi složité vyrovnat se s tím, že firma, kterou vlastníma rukama vybudovali, bude patřit někomu cizímu. Nespouští z ní oči ani po prodeji.
Existují však podnikatelé, kteří mají ekonomické problémy a chtějí se vyhnout konkurzu. Prodají firmu za korunu nebo za symbolický poplatek společnosti, jež jejich podnik oddluží a prodá se ziskem.
Na českém trhu se ale objevují také firmy, jejichž majitelé mají problémy se zákonem. Usilují o vymazání z Obchodního rejstříku a hledají někoho, kdo by jejich firmu převzal. Společnosti pak přepisují na cizince, kteří špatně komunikují. Úřadům, policii či věřitelům se je nedaří dohledat.
