Osmý div světa

Milé děti, tráva, jak ji pámbu stvořil, není tady to, co vidíte všude kolem. Louka není to, co vypadá jako přeschlý kus starého kovralu s podezřelými skvrnami po tajném mejdanu. Vy si myslíte, že tohle, na co se nedá šlápnout bosou nohou a co vám u vody propíchá deku zdřevnatělými stonky, tohle, co je polomrtvé a zraňující jako jogínovo lože z hřebíků, je tráva? Byla to tráva. Byla by bývala mohla být.

Jak to máte vědět? Že všude kolem vidíte jen tohle? Že všichni sečou a sečou, spřaženi bludem, že nelze jinak? No, to je pravda.

Jenže tráva je to, co v poryvech větru hebce lehá ve vlnách a zase vstává. Je to hustá hříva, odjakživa zkracovaná jen dvakrát do roka, hříva něžně zvlhlá u kořenů, s kapkami vody na břitech listů poránu. Louka, to je několik pater stébel, stonků, lodyh, listů, klásků, je to barevné moře květů s eskadrami včel a letkami motýlů nad tím vlnobitím.

Kde že se to dá vidět? Skoro nikde.

Zrovna včera večer jsem se dívala z okna. Soused stárne, docházejí mu síly, seče jen občas, jen kousek po kousku. A vida, ježci, co zmizeli z našeho vyprahlého kovralu, pročesávají jeho trávu. Můry víří v kruzích a svatojánské mušky přistávají do květů. Žijí tam jako na ostrově. A všude kolem - mrtvo.

Občas koukám na adresu www.new7wonders.com, chci vědět, jak to pokračuje s tvorbou dějin. Sedm divů světa. Prý je vybral starověký Filón Byzantský. Ale chyba lávky, svůj seznam sestavil i Pausániás, Hérodotos, Hyginás a řada dalších. Každý tam měl něco trochu jiného. Ten seznam, co známe my, je prý nejspíš až z osmnáctého století.

A teď se má vybrat nových sedm divů, už za čtrnáct dní. "Pomozte vybrat, vstupte do dějin," lákají vás na té internetové adrese k hlasování a předhazují vám jedenadvacet možností. Socha Svobody. Eiffelova věž. Opera v Sydney. Moskevský Kreml a tak.

Já nevím, tak třeba Eiffelova věž vyrostla jako poutač světové výstavy a před stržením ji zachránilo jen to, že se dala použít jako rozhlasová anténa. Těch jedenadvacet možností mě prostě skličuje. Mám vlastní seznam. Na jednom z prvních míst je louka.

Proč by divem světa muselo být jen to, co člověk postavil? Proč by to nemohlo být něco, co zatím nestihl docela zničit? Tak si říkám, že bůh, ať už tím myslíme cokoli, přebývá spíš mezi kopretinami než na Eiffelce.

Nebo mi něco nedochází?