Na nedávné konferenci "Věda a budoucnost Evropy" deklaroval podporu vzniku výzkumných univerzit premiér Topolánek jako důležitou vládní prioritu. Zatím však nepanuje obecná shoda, jak výzkumné univerzity definovat. Tento text by měl přispět k nezbytné diskusi.
Při současném způsobu financování vysoké školy dostanou peníze za "kus", za studenta či absolventa, lhostejno jak kvalitně vzdělaného a jak úspěšně zaměstnatelného. Jsou tak motivovány otevírat co největší množství programů a lákat na ně co největší masu třeba i průměrných studentů.
Scházejí elitní školy
Tento systém sice pomáhá naplnit jednu část společenské objednávky - mít mnohem větší podíl vysokoškolsky vzdělané populace, zároveň to však komplikuje vznik skutečně elitních škol. Poptávku po výzkumných univerzitách vnímáme jako snahu mít pracoviště produkující špičkové vědce, bez nichž u nás nebude moci existovat kvalitní aplikovaný výzkum s mezinárodní ambicí.
Výzkumná škola by měla klást důraz na doktorská studia. Měl by být stanoven minimální počet doktorandů, kteří studium ročně absolvují. Zároveň by na nich měl být i větší relativní počet doktorandů vůči magisterským a bakalářským studentům ve srovnání s jinými školami a velkou část činnosti školy by měl tvořit výzkum. Studenti se tak budou moci během svého studia seznamovat se špičkovými metodologiemi v oboru. Samozřejmostí musí být dostatečná spolupráce se zahraničím.
Měla by také fungovat mnohem přísnější kvalita kontroly na výstupu. U státních závěrečných zkoušek a obhajob bakalářských, diplomových a disertačních prací by měli být externí zkoušející zastoupeni mnohem hojněji, než je obvyklé dnes. Výzkumné školy by též měly být rozpoznatelné podle množství prostředků, které dokážou získat z vědeckých grantů či z prodeje svých aplikovaných výzkumných výsledků.
Od studenta k vědci
Školy, které splní jasně definovaná a kvantifikovatelná kritéria, by měly mít několikanásobně vyšší příspěvek na studenta než školy nevýzkumné. Od systému výzkumných škol či třeba jen jednotlivých fakult je možno očekávat zúžení pyramidy bakaláři-magistři-doktoři a ostrá kontrola konkurence způsobí, že takovéto školy nebudou odčerpávat více peněz za studenty než doposud. Financování podle studentů zajistí, že výzkumné školy nerezignují na výuku.
Díky prostupnosti všeobecně zavedeného třístupňového systému výuky ty nejlepší uchazeče z nižších stupňů dalších škol přijmou ke studiu ve stupni vyšším. Bez financování výzkumných škol podle studentů by se mohlo stát, že budou žít více méně jen z výzkumných projektů a doktorandy budou využívat spíše jen jako levnou pracovní sílu. Ze studenta přijatého do bakalářského studia na výzkumné škole se pak s mnohem větší pravděpodobností stane špičkový výzkumník, který by se měl stát hybnou silou výzkumu a vývoje v naší zemi.
Milan Gelnar je děkanem PřF MU
Libor Grubhoffer je děkanem Biologické fakulty JU
Pavel Kovář je děkanem PřF UK
Zdeněk Němeček je děkanem MFF UK
Juraj Ševčík je děkanem PřF UP
