"Kobylky" hlásí největší obchod v historii

Největší obchod v historii fondů soukromého kapitálu v hodnotě 48,5 miliardy dolarů (přes bilion korun) odstartoval kanadský penzijní fond Ontario Teachers' Pension Plan spolu s firmami Providence Equity Partners a Madison Deaborn Partners. Kupují východokanadskou telekomunikační společnost BCE.

Podle odborníků to jen dokládá, že se fondy soukromého kapitálu zaměřují na stále větší firmy v oborech od cukrovinek po zábavu (jeden z největších fondů, Carlyle, chce koupit britskou Virgin Media). To vyvolává nadšení liberálních ekonomů a nelibost politiků. Poslanci na obou stranách Atlantiku tvrdí, že fondy se chovají jako kobylky, neberou sociální ohledy a platí skandálně malé daně.

Tomuhle kapitalismu ne

Fondy totiž hledají společnosti, které jsou "podhodnoceny". Manažeři fondů pak takovou firmu změní - sníží její náklady, propustí část zaměstnanců, případně společnost rozdělí. Obvykle po 3 - 7 letech ji pak prodají. Většinou na burze. Taková radikální "očistná kúra" vede samozřejmě k propouštění zaměstnanců.

Když například Permira, největší evropský fond soukromého kapitálu, převzala britskou firmu na výrobu motorů AA, rozhodla se propustit přes tři tisíce zaměstnanců. To vyvolalo protesty odborů a britské bulvární listy psaly o "cynickém puči" privátních fondů, které chtějí "vyjíst" podnik. I do Anglie se navíc dostalo populární označení pro fondy soukromého kapitálu - kobylky. Tento výraz jako první použil před dvěma lety předseda německé sociální demokracie Franz Müntefering.

"Mnozí finanční investoři se netrápí tím, že by mysleli na lidi, jimž ničí pracovní místa. Zůstávají v anonymitě, nemají žádnou konkrétní tvář. Chovají se jako kobylky, které v roji přepadnou podniky, spasou je a potom táhnou dál. Proti takové formě kapitalismu chceme bojovat," tvrdil Müntefering. A požadoval omezení činnosti "kobylek" v Německu. Müntefering kritizoval fondy i za to, že "vysávají" z firem hotovost, aby získaly zpět prostředky vynaložené na jeho koupi.

Byznys zvláštního ražení

Fondy jsou terčem i kvůli svým vysokým ziskům - například největší z nich, Blackstone Group, zhodnotí ročně svůj kapitál o 23 procent a na jednoho zaměstnance u něj připadají tři miliony dolarů zisku.

Je to odměna za to, že "kobylky" dokáží zvýšit ziskovost i těch firem, které by pod starým vedením směřovaly ke krachu, tvrdí část ekonomů. Kobylky sice propouštějí a rozdělují podniky, ale zároveň dokáží zachovat alespoň nějaká místa.

Fondy ale těží také z toho, že platí menší daně než jiné firmy. Například v USA je daň z firemních zisků 35 procent, ale ze zisku investičních fondů si stát vezme 15 procent. Podobné zvýhodnění platí v i České republice. Státy totiž chtěly přitáhnout nižšími daněmi na kapitálový trh drobné investory.

Fondy soukromého kapitálu nejsou ale jen trychtýřem na nalévání peněz do podniků - řídí je a připomínají tak klasický byznys. Měly by platit stejné daně jako jiní podnikatelé, myslí si američtí senátoři Max Baucus a Charles Grassley. Navrhují, aby se daně fondů zvýšily o 20 procent. Speciální výbor, který má rozhodnout o možném zvýšení daní fondům, zřídilo letos v červnu i britské ministerstvo financí.

Sázka o milion

Fondy se brání. Tvrdí, že jejich podnikání je zvláštní a vysoce rizikové. Vyhrožují, že odejdou do daňových rájů v Karibiku. Sází i na lobbing a financování politiků - v USA jsou největšími přispěvateli čtyřem prezidentským kandidátům z obou stran. Stejně jsou ale stále snadným terčem politiků. Hlavně kvůli platům svých manažerů. Výplaty, které pobírají zčásti v akciích, totiž zdaňují jako zisky fondů a ne jako mzdu. Mají tak menší daně než jejich podřízení. "Jsem připraven vsadit se s kýmkoliv v této místnosti o milion dolarů, že sazba jeho daní je nižší než ta, kterou platí jeho sekretářka," glosoval to na shromáždění na podporu prezidentské kandidatury Hillary Clintonové druhý nejbohatší muž na světě, finanční spekulant Warren Buffet.