Ne dlužníka, ale exekutora často společnost považuje za někoho, kdo stojí na okraji společnosti, říká soudní exekutorka Jitka Wolfová. "Je to zvláštní, nerozumím tomu."
HN: Proč jste se rozhodla zrovna pro tuto práci?
Chci pomáhat slabým a bezbranným. Myslím, že mám dost vyvinutý smysl pro spravedlnost.
HN: Co mohou dělat firmy, kterým někdo dluží peníze?
Je několik možností. Nejjednodušší uvedu na prvním místě. U notáře nebo exekutora pořídíte zápis o uznání dluhu a stanovíte datum, do kdy budou peníze splaceny. Tím dlužník uzná svoji povinnost vůči věřiteli. Lhůta bývá závislá na výši vymáhané částky a na možnosti dlužníka. U milionových sum bývá lhůta delší. Pokud však k zaplacení dluhu nedojde, je nutné podat na dlužníka žalobu. Na základě platebního rozkazu soudu pak lze pohledávku vymáhat. Ani sebekvalitnější rozhodnutí soudu však nezaručí, že dlužník svoji povinnost splní. Pokud se dlužník k placení nemá, soud nařídí exekuci. Zabavené věci mohou jít do dražby a z jejího výtěžku je uspokojen nárok věřitele. Během řízení má dlužník také ještě možnost vymáhanou částku uhradit v hotovosti.
HN: Můžete uvést nějaký příklad z praxe?
Nedávno jsem pomáhala stavební firmě na Karlovarsku. Byla v druhotné platební neschopnosti, protože jí obce neuhradily dodané práce. Z obcí jsem jednáním vymohla postupně vše. Firmě tak už nehrozilo, že bude muset skončit s podnikáním. To by se jistě stalo ještě během devadesátých let, kdy bylo všeobecně rozšířeným zvykem neplatit. Řada firem tehdy musela skončit se svou činností, právě kvůli platební nekázni jiných.
