Město s neblahým osudem - Starobylý turecký Hasankeyf na řece Tigris

Kdysi mocné kurdské město asi zatopí vody stavěné přehrady Ilisu.
Snímek: Archiv

Rozsáhlá přehrada Ilisu na druhém ze dvou veletoků východu Turecka, řece Tigris (turecky Didžle), je další z politicky kontroverzních investic, jimiž chtějí Turci ekonomicky povznést a civilizovat kurdská sídelní území. Prvním dílem Jihovýchodního anatolského projektu GAP se stala Atatürkova přehrada na Eufratu (turecky Furat). Po vybudování tu Turci zavlažují rozlehlé plochy polopouště a doslova drží ruku na kohoutku, který pouští vodu do celé půlky Sýrie. První dějství nevyhlášené války o vodu způsobilo nemalé napětí mezi oběma zeměmi.
Ani druhá stavba projektu není bez úskalí. Pod hladinou Tigridu zřejmě zmizí část jednoho z nejcennějších historických míst této části země - starobylého Hasankeyfu. Autoři projektu tvrdí, že osmdesát procent památek zůstane nad úrovní vodní hladiny. Zbytek pamětihodností, včetně několika mešit, tureckých lázní a pozůstatků historického mostu přes Tigris, chce vláda přemístit do jakéhosi muzea pod širým nebem. Stavět se začalo vloni v srpnu.
Překrásné místo v hlubokém kaňonu mělo významné postavení za všech historických období v posledních dvou až třech tisíciletích. Památky na rozloze několika kilometrů čtverečních po sobě zanechali římští a byzantští osadníci, Arabové i turečtí Artukovci, kteří Hasankeyf ve 12. století učinili svým hlavním městem. Po nich tu vládl místní kurdský kmen Ajjúbovců a posléze Osmané. Přestože celá lokalita patří díky zasazení do členité krajiny mezi sugestivní urbanistické divy, snad nejpůsobivější je obydlená skalní stěna kaňonu, protkaná schodištěm, v jejíž blízkosti ústí rozvaliny starého mostu.

Slavná minulost
Podívejme se zblízka na město, jehož osud se sice zdá být potvrzen, ale ani po třiceti letech od vyhlášení nepřichází. Na obou březích lze najít připomínky bohaté minulosti. Už arabský geograf Ibn Hawqual popisuje v 10. století město Hisn Kajfa jako rozlehlé sídlo, v němž nachází paláce, lázně, útulky karavan, vše vytesané z kamene, a za silným opevněním četná předměstí. Hlavní část zástavby vznikla na útesech a plošině nad jižním břehem Tigridu. Na opačném, nižším břehu nelze přehlédnout mauzoleum Zejnal beje, syna tureckého prince rodu Ak Kojun (doslova "bílý beran"), který v 15. a 16. století ovládal východ Anatolie, Mezopotámii a Kavkazsko spolu se západní částí Persie. Stavba s cibulovitou barevnou kupolí z doby největšího rozkvětu města nezapře persko-mongolský původ. Zelené, modré a tyrkysové glazované dlaždice odlišují hrobku od jiných v Malé Asii.
Na strmém ostrohu nad řekou našel impozantní místo hrad, rozlehlá pevnost, kterou rozšířili především za časů kurdského emíra Solejmana. I když z pevnosti zbyly pouhé rozvaliny, dlážděná cesta, široké schodiště a mohutná brána vzbuzují úctu. Stáří citadely sahá mnohem dál do minulosti, nejméně do časů starých Římanů a Byzantinců, po nichž se zachoval i název místa, byť o jeho etymologii existují i jiné výklady. Jméno Cefa nebo Kifa, později Araby změněné na Hisn Kajfa, znamenalo údajně skalní hrad.

Stáje v jeskyních
Strategická poloha města na místě brodu přes Tigris dala vzniknout mostu a význam Hasankeyfu jako obchodního střediska a vojenského postu při cestě z Anatolie do arabského světa tak rostl. O rozlehlosti sídla svědčí fakt, že tu lze najít zbytky až dvacítky mešit, z nichž některé jsou dosud téměř nepoškozené. Snad nejkrásnější mešita v jihovýchodním Turecku je dílem stavitelů ve službách kurdské ajjúbovské dynastie. Zato z artukovského mostu zůstaly jen dva pilíře uprostřed řeky a nástupní stavby. Dříve jistě malebná stavba pochází původně z 12. století, od 16. století zůstává v troskách.
V Hasankeyfu vždy převládala arabská komunita, v níž bylo nemálo nestoriánských křesťanů. Už v 5. století zde dokonce vzniklo byzantské biskupství. Celou oblast jižně od města dodnes obývá početná křesťanská menšina a svému účelu tu slouží desítka klášterů. Divoká, rozeklaná krajina nad řekou je plná skalisek, na nichž lze rozeznat stopy dlouhodobého osídlení. Také náhorní pláň, z níž spadá k severu srázná stěna kolmo do řeky, je pokrytá stovkami hrobů různého stáří. Úbočí pod hradem provrtal systém jeskynních obydlí, která donedávna hostila své lidské obyvatele. Příbytky vydlabané do měkké horniny, sopečného tufu, se dosud používají jako stáje. Dnešní Hasankeyf je pouhou vesnicí. Jen vzácně tu narazíte na Turka. Zatímco výše položená část je arabská, místa dole u řeky obývají Kurdové.

Pomůže někdo?
V mnoha parametrech splňuje Hasankeyf požadavky na mezinárodní ochranu. Lze se ovšem obávat, že ani zápis do Listiny světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO by Turkům nezabránil změnit rozhodnutí. Byť na starých mapách stojí rok 1994 jako datum uvedení vodního díla do provozu, napouštět se ještě nezačalo. Finanční náročnost přesahuje turecké možnosti, jako rok dokončení se nejčastěji uvádí datum 2013. Zánik města se oddaluje tak dlouho, že se ho zdejší obyvatelé přestali obávat.
Neodvratná hrozba zaplavení donedávna nebyla tím jediným, co zneklidňovalo strnulou atmosféru umírajícího města. Po dřívějších dlouholetých bojích turecké armády s kurdskými separatisty je dnes kolem Hasankeyfu bezpečno. V nedávné době byly ještě běžné každodenní přelety stíhaček F16 ke kurdským pozicím v jihovýchodním cípu Turecka a na severu Iráku. Nyní se poměry natolik stabilizovaly, že těsně nad kalnou hladinou Tigridu vznikly rybářské restaurace a čajovny, v nichž návštěvník napůl leží v kobercích s nohama téměř nad proudící vodou.

Jiří Sladký

Jak se tam dostat
Hasankeyf leží v jihovýchodním Turecku v provincii Batman, asi 45 km od syrských hranic.
Dostanete se sem i letecky. Turkish Airlines létají z Prahy do Batmanu, mezipřistání je v Istanbulu, resp. Ankaře. Nebo můžete využít spoje do města Van a odtud pokračovat tamní dopravou.