Jan Macháček: O Němcích, silné měně a slabých službách

Francouzský prezident Nikolas Sarkozy vzbudil minulý týden pozornost, když vyzval evropské politické lídry, aby více mluvili do toho, jak Evropská centrální banka stanovuje úrokové míry. Nejde jen o exhibici nové evropské politické hvězdy. Načasování výstupu má logiku: euro prolamuje rekordy vůči dolaru, francouzský obchodní schodek závratně roste, silné euro dokonce podle něj poškozuje zájmy výrobce Airbusu, tedy německo-francouzské firmy EADS. Na to chtěl Sarkozy upozornit před jednáním s Angelou Merkelovou.

I kdyby Sarkozy (a kdokoli z Francouzů) mínil své požadavky na změnu statutu ECB vážně, šance na změnu jsou malé. Reakce ze strany Německa se dala očekávat a vyjádření kancléřky Merkelové bylo ostré a jasné: "s ničím z toho nesouhlasím, nic takového nepodpořím a stejně tak celá moje vláda. Nezávislost ECB musí zůstat chráněna, aby mohla bojovat s inflací což je její priorita." A německý ministr financí Peer Steinbruck šel ještě dál, když pravil: "Nebojím se silného eura, miluji silné euro."

Garanti nezávislosti

Němci byli, jsou a budou garantem nezávislosti centrální banky. To, co platilo pro marku a Bundesbanku, jsou zjevně odhodláni garantovat pro celou eurozónu. Znovu se potvrzuje, že nejde tolik o to, jaká je nezávislost centrální banky na papíře (v zákoně, ústavě), ale jaká je k ní politická vůle. A ta je v Německu po zkušenostech dvou hyperinflací vysoká. Miliony obyčejných Němců si - bez rozdílu ideologické orientace - nepřejí, aby politici strkali nos do měnové politiky. Politik, který se v Německu pokusil útočit na centrální banku, je odsouzen k pádu. Připomeňme, že Německo patří spolu s USA mezi průkopníky nezávislého centrálního bankovnictví ve světě, přičemž nezávislost amerického Fedu je řádově nižší. Fed musí brát ohled na zaměstnanost a hospodářský růst.

Najdou se ale ti, kdo tvrdí, že Němci musí přijít s vlastní iniciativou, jinak může Sarkozy uspět. Je totiž možné či pravděpodobné, že euro dále strmě poroste. Dolar ohrožují rizikové úvěry amerických bank, německá ekonomika začíná využívat kapacity nadoraz a stále více zemí ukládá v euru devizové rezervy. Komentátor deníku Financial Times Wolfgang Munchau Německu navrhuje, aby přišlo s ideou vysokého politického představitele eurozóny, který bude jejím jménem vyjednávat ve světě, rovněž si myslí, že by bylo užitečné, aby eurozóna byla zastoupena v Mezinárodním měnovém fondu jako celek.

Němcům "nejdou služby"

Ve většině ekonomických deníků a týdeníků je hitem letošní sezony diskuse o tom, zda je Německo obětí průmyslu nebo na něm pořád ještě vydělává. Souvisí to i s knihou německého ekonoma Hanse Wernera Sinna. "Může Německo přežít?" která se stala v Německu hitem. Liberálně založený profesor Sinn zastává hyperkritické stanovisko. Růst v Německu zaostával za zbytkem Evropy více než deset let (Dánsko, Rakousko, Nizozemsko, Irsko i Finsko dávno předstihly Německo v poměru HDP na hlavu) a podle Sinna není žádný důvod k tomu, aby se něco podstatného mohlo změnit. Současné německé oživení je podle profesora Sinna pouze cyklické.

Knihy a články s vyhrocenými stanovisky se dobře prodávají. Názor profesora Sinna je ale příliš pesimistický a kritici poukazují na to, že fakt, že se jeho kniha dočkala už jedenácti vydání, svědčí o tom, že to s německým hospodářstvím tak katastrofální nebude.

Přestože se Německo těžko může stát podobně jako Anglie globálním centrem finančních služeb, je pravdou, že sektor služeb v Německu je velice málo rozvinutý. Je důležité pochopit proč. Na serveru eurointelligence.com proběhla v tomto směru podnětná diskuse, která dokládá, že často zmiňovaný málo pružný pracovní trh není jediným faktorem. Podle některých diskutujících jde i o kulturu a tradiční postoje. Němci jsou zvyklí žít v sociálním státě, kde jsou služby "zdarma" a neradi za ně platí či připlácí. Zdarma jsou školství, univerzity, proexportní poradenství, zdravotní péče. Lidé pořád věří, že služby - pokud o ně stojí - by si měli poskytovat sami.

Kromě vysokých daní a pojištění jsou služby v Německu daněny 19% sazbou DPH, která škrtí jejich rozvoj. Průměrný pracovník ve službách musí pracovat pět hodin, aby si mohl dovolit jednu hodinu služby, kterou sám poskytuje.

Jde i o málo rozvinutý kapitálový trh. Německé podniky jsou z 80 procent financovány bankovními úvěry. Banky jsou pod silným vlivem jednotlivých spolkových vlád, některé jsou dokonce pod vlivem federální vlády. Důsledkem je, že banky jsou konzervativní: financovat průmysl je v Německu tradiční, financovat služby netradiční.

jan.machacek@economia.cz