Angličtinu jsem se učil i u moře

Když se Jan Kaleta rozhodl před rokem odcestovat do USA na třítýdenní kurz angličtiny, netušil, že kromě studia navštíví a pozná nespočet zajímavých kulturních akcí a známých míst.

"Do Ameriky jsem jel v rámci dovolené na několik týdnů a studium angličtiny tam bylo neskutečně zábavné a obohacující," říká Kaleta.

Výuka na pláži

Vybral si školu ve floridském městě Ford Lauderdale, které leží pouze čtyřicet mil od Miami - největšího města Floridy. Celou cestu a pobyt mu zprostředkovala česká jazyková škola, ale o ostatní se již starala jejich americká partnerská pobočka.

Typ kurzu, včetně počtu hodin a kvality výuky, si Jan Kaleta zvolil předem.

Vybral si šestihodinovou každodenní výuku, která byla zaměřena na konverzaci. Studijní den byl přitom rozdělen na dvě části. Ranní program obstarával gramatiku a zbylé hodiny byli studenti odkázáni na aktivní komunikaci s rodilými mluvčími. Vyučování někdy, na vlastní žádost a podle individuální dohody, probíhalo i o víkendu, a to nejvíce na plážích nebo ve sportovních centrech. Záleželo to však na počtu studujících v každém kurzu. "Měl jsem vybranou intenzivní výuku. Ta se většinou pořádá pro omezený počet lidí, aby to mělo větší efektivitu. V naší skupině bylo sedm lidí a díky tomu jsme se mohli chodit učit i k moři," říká Kaleta.

Konverzace i mimo školu

Za největší výhodu tohoto pobytu považuje nepřetržitý kontakt s rodilými Američany, ale i s lidmi, kteří se do USA pouze přistěhovali. "Mohl jsem porovnávat různé akcenty, poznávat, odkud lidé jsou. Po chvilce zjistíte, že to není úplně tak složité a že nejhorší přízvuk mají lidé z Texasu," vzpomíná Kaleta.

Podle Jana Kalety byli vyučující velice vstřícní. "Když jsme si například chtěli objednat prohlídku ostrova, který ležel blízko pevniny, učitelé nám dali návod, jak si můžeme co nejrychleji, bez zbytečných chyb, zarezervovat loď a celý výlet si koupit," říká.

Díky tomu byla podle něj angličtina stále "kolem" a mluvení se po chvilce stávalo pro studující téměř rutinní záležitostí. "Nejtěžší bylo zařadit se do toho rychlého spěchu, který byl všude kolem nás. Ale Američané jsou docela klidní a suverénní, takže ze zdánlivě rychlého floridského života, například v obchodech, vzniklo nečekané přátelství s místními obyvateli. Ti většinou nehledí, odkud jste, ale naopak se k vám rádi hlásí. To konverzaci výborně prospívá," vypráví Jan Kaleta.

Plavání, rybaření i divadlo

Zajímavé byly i různé aktivity a doprovodné programy, které se většinou konaly po vyučování nebo až pozdě večer.

Jan Kaleta do dotazníku před cestou v jazykové škole například uvedl, že má rád rybaření. Po příjezdu do Ford Lauderdale ho čekalo příjemné překvapení. Ve škole mu dali několik tipů, jak a kde si kvalitně zachytat ryby. "Když jsem řekl, že bych to chtěl zkusit, ihned mi dali číslo na jejich známého rybáře, tedy další zkušenost s angličtinou. Po telefonu byla domluva mnohem těžší," vzpomíná.

Škola pro něj také měla kdykoli k dispozici prospekty města, ve kterých se mohl dočíst o zajímavých kulturních akcích.

"Kdo chtěl, mohl každý den po vyučování chodit s dalšími instruktory třeba do divadla nebo plavat do bazénu. Ale povinné to nebylo." Každý takový doprovodný program je většinou zahrnut již v ceně a každý zájemce o studium si jej zvolí ještě před odjezdem do zahraničí. Podle Kalety si ale mohou studující za některé programy zaplatit zvlášť i na místě výuky.

Bydlení v rodinách

Zkušenosti s angličtinou získával Jan Kaleta i v hostitelské rodině, kde byl po celé tři týdny ubytován. Tento typ bydlení si vybral předem rovněž sám.

S členy rodiny nekomunikoval jen při snídani či večeři, ale v průběhu celého dne. "Dost často jsem s domácími někam chodil. Rádi se bavili a ze všeho nejvíce měli rádi kino. Každý druhý den jsme kupovali lístky, a tak jsem prošel skoro všechna velká i malá kina ve Ford Lauderdale," říká Kaleta.

Kromě toho si ještě mohl zažádat o další programy. Jeho hostitelská rodina totiž dostala od jazykové školy všechny důležité informace o jeho zálibách a snažila se mu ve většině případů vyhovět. "Když jsem se jenom pouhou větou zmínil třeba o divadelní hře, druhý den jsme již seděli ve velkém sále divadla a koukali na ni," vzpomíná.

Podle Jana Kalety nebyly problémy ani s praktickými věcmi, jako je praní či vaření. "Když máte hlad, neváhejte si kdykoli o něco říct. Jídlo dostanete a ještě vám navíc opraví chybu v otázce," dodává s úsměvem.