Soči – brána do (s)nových světů - Ruská riviéra se chystá využít svou šanci

Rusové však Soči přezdívají hlavně "ruská riviéra", protože se sem jezdí "ohřát". Když je v lednu nebo v únoru v Moskvě minus čtyřicet, tady se teploty pohybují okolo tří stupňů pod nulou. Od května do října zase zdejší klima s teplotami okolo 26 stupňů Celsia umožňuje koupání v Černém moři.
Ve třicátých letech se jezdil do Soči rekreovat i Stalin. Z jeho letního letoviska je dnes hotel a za cenu 300 dolarů na noc zde můžete povečeřet v diktátorově jídelně, zaplavat si v jeho bazénu nebo se vyspat v jeho ložnici. Interiér zůstal z velké části v původní podobě, jen nábytek byl v 60. a 70. letech vyměněn.

Větší než Moskva
Soči zabírá na černomořském pobřeží pouze 7kilometrový pás, ale tzv. Velké Soči se táhne od Tuapse až po hranici s Gruzií v délce zhruba 150 kilometrů. Celková aglomerace, zahrnující Adlerský, Chostinský, Centrální a Lazarevský okres, je rozlohou přesahující tři a půl tisíce kilometrů čtverečních největší v Rusku - 3,5 krát větší než Moskva.
Historie byla v této strategické přímořské oblasti poměrně bouřlivá. Od 6. do 15. století získali nadvládu nad územím Abcházci, kteří zde založili křesťanské království Egrisi, později zničené nájezdy kočovných kmenů ze Střední Asie. Západní zeď baziliky z 11. století, kterou zde křesťané vybudovali, se ale zachovala jako součást městského opevnění čtvrti Loo. Od 15. století kontrolovali pobřežní pás u Černého moře místní kmeny, ale formálně náleželo k Osmanské říši. Rusům připadla tato oblast po rusko-turecké válce v roce 1829. V první polovině 19. století pak museli o své nově nabyté území bojovat s Čerkesy.

Stalin versus antika
V architektuře města se mísí neoklasický sloh se stalinskou architekturou. Ta vás přivítá hned při příjezdu na železniční nádraží, jehož budova byla postavena roku 1952.
K estetickým principům antiky se naopak hlásí Zimní divadlo s korintským sloupořadím, postavené ve 30. letech 20. století, a Muzeum umění z roku 1939, považované za mistrovské dílo architekta Ivana Žoltovského. Po pádu komunistického režimu město sice získalo nový, kapitalistický nátěr, ale pod ním zůstaly výdobytky sovětské minulosti. Za přepychovými hotely a honosnými restauracemi se stále krčí oprýskané činžáky a bývalé ozdravovny pro pracující. Je jasné, že než se Soči stane důstojným pořadatelským městem, spolyká miliardové investice.

Kdo není pro OH?
Do Soči každoročně jezdí přes dva miliony turistů. Město se na svých stránkách chlubí 200 slunnými dny v roce a lyžařským střediskem Krasnaja Poljana, budoucím střediskem OH s celoroční zásobou sněhu. To ale nemusí kvůli teplému počasí v nižších polohách stoprocentně platit, i když je ruská riviéra takřka na dohled nejvyšší hory Evropy Elbrusu (5642 m).
Subtropické podnebí zde dovoluje vyrůst rozmanité vegetaci, která je pod ochranou celé řady národních parků, například Národního parku Soči. Zdejším chráněným oblastem ovšem v současné době hrozí, že padnou za oběť výstavbě sportovních středisek pro OH. Proti tomu se bouří ruské ekologické organizace a zdá se, že právem. Roku 1999 byla totiž oblast Západního Kavkazu zapsaná na listinu světového dědictví UNESCO. Území o rozloze 275 hektarů je jednou z nejrozsáhlejších horských oblastí Evropy, kterou dosud nestačil člověk zpustošit.

(red)

Informace
Nejlepší je letět do Moskvy a odtud na letiště Adler v Soči. Do ruské metropole létá řada společností (Lufthansa, Swiss Airlines, Air France aj.) včetně ČSA. Z Moskvy do Soči převáží turisty ruská společnost Aeroflot. Druhá cesta vede přes Petrohrad, kam létají hlavně ČSA.